Bastet

básněnka:

můj svět se netočí kolem slok
ale rád se v nich někdy zrcadlí

byť přelíbezná, jsou to pořád jenom slova, slova, slova
...narozdíl od činů...

vavaoko: TetaKazi: René Vulkán: Lugilla: Lota: labuť: krizekkk: Kajuta: Jana M.: J.F.Julián: HANKA: enigman:

Těší mě, že jste zvolnili svůj let modrým světem a dali si se mnou doušek archívního...Už se těším, až si zajdu na skleničku na oplátku k vám. Ať žije veršobraní!

labuť: svetlana astachova: vavaoko:

Děkuju za vaše komentáře...

enigman:
...spíš Kvak, ne? Možná tam někde sedí na prameni žába...

Láskyvzdor bují planě a zprudka
láskyvzdor roste podél cest
každý z nás musí s ním jednou se utkat
a jako břímě musí ho nést
sychravým ránem i nocí temnou
usedá stínem na pelest
budu-li s tebou, budeš-li se mnou
láskyvzdor může ... nerozkvést

Ba, není to vždycky
jen pohled romantický -
zkoušela jsem jednou
k nebi oči zvednout
už ti neudělám
Duch nesvatý holub
pustil cosi dolů
mně doprostřed čela....
Z toho - mimo jiné -
poučení plyne:
naslouchávej zvonům
když jsi uvnitř klek
neb pod střechou dómu
nehrozí ti flek...

A vlétnou jako nic
do snů i do zvonic
poselství křehká ptačí
zvonit prý nepostačí
a pyšně hledět z výše
...nejvíc je třeba
slyšet...

matousekKkrejca: Lota: HANKA: Ardina:

Díky všem, kdo jste se zastavili u tohoto archivního kousku. Dnes už bych to napsala jinak. Neříkám, že líp, ale jinak...

krizekkk: Hlavně jsem ji napsala už dost dávno. takže tvé češtinářské oko může být opravdu v klidu (i neunavené).

zenge: To doufám...:-))

Velmi podrobný výzkum, pane kolego, chválím, ale koukám, jaksi opomněl jste ještě tvora jménem Marmenelex ...žije pod zemí a snadno by se dal zaměnit za krtka, kdyby ovšem neměřil dva a půl metru a pravotočivě nerotoval...živí se sny a zlatou rudou, na povrchu pak zanechává nuggety a uvnitř noční můry...rozmnožuje se zaškrcením...kolemjdoucích, do kterých klade matematicky nevyčíslitelná embrya...
Exobiologii STálý zdar!

...ale možná jsme uřknuli sami sebe

víme stále víc o stále menších věcech
až budeme vědět úplně všechno
o ničem

co bude pak?

pousmála se a sevřela dlaň
v pěst

Je celej po mně, řekla Eva
a jen těžko něco nadělá
když fackuješ ho zprava zleva
a raději máš Ábela

jenž (promiň, hochu) tupě hledě
na pastvě si válí hřbet
Že pro všecky to skončí bledě
jen blázen by moh nevidět

Tak nezměníš, co sudbou dáno
když Bůh má radši telecí
stěží Kain, jímž pohrdáno
s klidem bude nad věcí

A kdo se vzepře...(to přec známe
Adame, co odpovíš?)
s tím je na tom světě ámen
hned pocítí žití tíž

Je v čudu ráj, jen prosta zpěvu
nám zbyla dřina, sedá do beder
a stejně zase neujdeme hněvu
Jeden by řek: tohle není fér...

Vysvětlení je jednoduché: korpus trčí dokonce i z těch archaismů lehce cizorodě, to za prvé. Vzdouvající se korpus ve mně vyvolal maximálně obraz těhotného břicha, což do básně nesedělo už vůbec. Vzdouvání jako lapaní po dechu je teda zašifrované opravdu dobře. Takže asi tak...

Na infarkt pozor dej
může být smrtící
pak řeknou v márnici
při ohledání:
Pokusem nesmělým
ošidit Smrtku chtěl
bohužel neuspěl
Teď srdce má v prdeli
a druhé na ní....

Omlouvám se za to výrazivo, ale nahráls mi na smeč. Nešlo odolat.

Tak nevím - pro mě příliš archaické, s nepřesnými rýmy...a koloběh žádný jsem neobjevila. Zato mě pobavil "vzdouvající se korpus", to teda jo.
Trochu civilnějšího výraziva by pro stravitelnost textu neuškodilo.

Kajuta: HANKA: básněnka:

Děkuju, že jste nakoukli a písmenka přidali sem :-))

René Vulkán:

Nerozmotá, René, věř mi
ten už dávno práskl dveřmi
ádié dal majorům
vyškrábal se nahoru
sedí v plné parádě
terazky - kde? Na Hradě...

zenge: Fiona...anebo Sokolí žena...ta druhá je mi sympatičtější. Ale nic...bludička to je...

Těžko říct, nakolik jsou tyhle novodobý záležitosti účinný. Protože, pokud by to místo bylo opravdu tak nabité energií, postavili by tam podobnou věc už naši prapředci, kteří, přiznejme si to popravdě, měli k přírodě a jejím silám daleko blíž než my. Byla jsem v Avebury, kde stojí kruh větší než Stonehenge a daleko starší než pyramidy...a necítila jsem nic. Ale je fakt, že kolem na dubech seděly spousty vran a bez ustání krákaly. Kdoví, co je tam tak silně lákalo...
Tož si v Holašovicích radši prohlídnu to selský baroko :-))