O nakloněných rovinách...

to se někdy probudíte
a zjistíte že někdo zatáhl ruční brzdu
v místě kde jste
pomalu přešlapuje čas
občas nakopne nějaký trs
nebo rozvíří něco pylu
a jinak se nic neděje

slunce se zadrhlo
s gumovou hračkou v puse
mozek se snaží
nepoznat sám sebe
vzduch barví falešná jinovatka
a vy si připadáte
jako vnitřek melounu
napadený napalmem

snažíte se zůstat ve stínu
nemluvíte
skoro se nepohybujete
a jediné co vás vzrušuje
jsou lopatky
roztočených větráků
jak už to mají ventilátory ve zvyku

to odpoledne
uplácané ze šťouchaných brambor
a truhlářského klihu
vytřené z misky psího žrádla
zvaného meteorologie
dokonce v jednom skladu
na festivalu životních pojistek
dohnalo žhavé běsnění
jednu civilizaci startek
k předčasnému sebevykouření

i když
když nad tím člověk zapřemýšlí
dá se chápat požár i jako opětovné shledání
hmoty s kyslíkem

a pak
najednou se něco stane
zvednete se a zjistíte
že zásuvky jsou povytažené
zavařovačky překocené
obrazy visí nakřivo
knihy povalené
domy napodobily věž v Pise
řeka teče mimo koryto
ovoce roste našikmo
a cosi neforemného
v barvě přezrálých višní
nad vámi proletělo šílenou rychlostí

Jak se cítíte?

Popleteně?
Strašně?
Voláte policii?
Jdete se modlit?
Mávnete nad tím rukou?
Nebo budete netečně čekat na vysvětlení té záhady?

a nebo
se ve vás z ničeho nic objeví
jasná stopa jakéhosi potěšení
příjemný pocit
co se nedá pojmenovat
ani se mu ubránit
nebudete se najednou cítit povznesenější
veselejší a důležitější?

protože jste to právě vy
kdo to zažil
že tam někde venku existují síly
které i přes nebezpečí
co mohou přinést
můžou také znamenat
vzrušující vykolejení

řekněme že jste jeden člověk z lidí
který se cítí lapen v pasti
spoután rodinou prací studiem zemí
nebo dokonce systémem
technokracií
divadlem strachu a zoufalství
a
najednou jste někdo
KDO VÍ
že za papírovou tapetou civilizací
existuje něco
plné netušených možností
o čem ostatní nemají ani ponětí

není to vědomí hojivé a lahodící vašemu srdci?