valerie

je vidět že jsi měl čas...rozjímat, pátá sloka je skvělá, úplně jsem si tě představila, tam někde u přístavu, za zády kostelík, autentické ST

co dodat, je v ní láska, boleST, nostalgie, je krásná, a já za ní vnímám i tu Francii...

jasně tohle je moje sobota, přesně tak jsem to vnímala, vivat léto ST

hm, tak to je silné, a mně to připomnělo nedávnou tragédii českých vojáků a pak taky výročí 1.světové ST

ano, krásně se dá do té básně vcítit, líbí ST

řekla bych je to báseň, která na mě působí silně psychedelicky a bicí to jen dotvářejí, dodávají důraz ST

není co dodat, jen, při sledování hry dětí se toho opravdu dozvíme STrašně moc, no tady je to moc smutné, víš, i moji rodiče se rozvedli, dlouho mi zněla v uších slova: "Dítě nebo byt." Bylo mi osm let. Bolelo to. Samozřejmě že jsem už hodně dávno odpustila, ale přesto se mi to teď v hlavě našlo...

napsala jsi to nádherně, mám knedlík v krku a polykám slzy...ST

a teď jsem si teprve uvědomila ten citát, kolik je v něm pravdy, ten se mi líbí moc, už putuje do mého notesu, týká se mnoha lidí v mém okolí

I přes ten vulgarismus se mi Ranním kosám líbí nejvíc, no jinak proSTě jsi mistr, máš to v sobě, každá básnička popíše atmosféru, dá prostor k zamyšlení a mezi řádky je toho ještě daleko víc, jak říkám mnohorozměrná poezie

já všem děkuji, nerada na někoho zapomínám, všem kdo četli a zanechali komentář, vnímám, že víte o čem píšu a to mě těší

básněnka: ano, začínám tomu věřit, tomu, že někde něco je, po smrti, díky ti

la loba: ano, tak nějak to začínám vnímat, ještě nedávno jsem tvrdila smrt a pak už nic, díky

zajímavé ST

ST

a všechno se změnilo...zrovna před chvílí jsem přemýšlela jak je slovo válka STrašlivé, skoro jako smrtka, jsem ráda že jsem si přečetla tu báseň, no vlastně sto let, to není tak dávno

to když noc byla mladá a dlouhá...vzrušující melancholická krása za ST

Ó ST

snění je krásné a když je o čem je to ještě krásnější, až jsem se sama zasnila, celá básnička navíc zní moc příjemně a druhá sloka ta je úplně nejvíc...ST

víš co, vzpomněla jsem si na babičku a na Klostermanna...drsný kraj, drsný mrav, tyhle jsou takové krásně syrové, bez přetvářky, trochu drsnější, škoda že babi už nežije, ale nedávno jsme byli uctít její památku, tam u Špičáku kde prošlapala spoustu bot...ST