Listopadové pondělí

Pondělí
Budu fejetonit.
To znamená, že budu tunit fejeton.
Stejně moc nevím co on vlastně je.
Když se život žije furt se něco děje. A nejinak to je i u mojí osoby.
Dlouho jsem nic nenapsal. O to víc toho však zažil.
Po odebrání ledviny v květnu jsem v červnu vyrazil na motorce okolo Čech, Slovenska, Maďarska a Polska. Cesta byla moc pěkná a zážitky docela silné.
Nejsem stále v původní formě. I malá námaha mne vyčerpává.
Přibral jsem zase na původní váhu.
Motorest co jsem před rokem koupil, prodávám.
Dcera nezvládala jeho provoz.
Dlužím nějaký kačky.
Manželka byla na vážné operaci, kterou naštěstí přežila.
Druhá dcera chodí do školy.
Na chalupě dělám jen malé úpravy jako je dostavba garáže.
Samozřejmě, že svépomocí.
Poznávám, že mám kamarády.
To se pozná tak, že Ti pomůžou, když je to potřeba.
Jsem jim tímto na do smrti zavázán.
Slibuji, že nebudu dělat nic nekalého, tedy krást, smilnit vše co nám říká desatero.
Zjišťuji, že ne vše se dá splnit.
Píšu různé závěti, dopisy svým blízkým.
Zpytuji svědomí.
Dcera čeká dítě.
Budu tedy dědečkem.
A usmívám se při tom pomyšlení.
Začínám víc žít.
Jezdím na hory, chalupu za rodiči i kamarády.
Učím se na zkoušky.
Za svůj život jsem dělal mnoho profesí: od zámečníka, elektrikáře, ještěr káře, řidiče, truhláře, požárního technika, svářeče až po nynějšího revizního technika plynu.
Taky občas vyřezávám sochy. Já buď něco dělám, nebo se jen poflakuji.
Ležím na kanapi a nic se mnou nehne.
Taky chodím do muzeí, na hrady a zámky. Občas do nějaké galerie, kina, divadla, muzikál či na festival.
Jinak skoro nic nedělám.
Jen to kanape.
A pak taky se starám o rodiče, jejich chatu, mojí chalupu, motorest a byt, tchynin taky včetně její chaty a chalupy.
Moc toho není.
Co se změní, když tady nebudu.
Říkám si.
Tak jsem včera po asi třiceti letech jel do rodiště mého táty do Tmaně na hřbitov za dědou, kterého jsem neměl možnost poznat, neboť umřel před mým narozením.
Druhý děda umřel taky tak podobně.
Byl šachovým velmistrem a druhý zase zednickým mistrem.
Na hřbitově bylo mnoho kytek a věnců. Některé poválené jsem vrátil na místa určení.
Na náš hrob jsem ulomil několik větví ze stromu na hřbitově.
A vše si vyfotil.
Jelikož mám nový chytrý foto mobil.
Chytrý tak, že mu jen sekunduji. Zatím.
A o víkendu jsem byl na narozeninách u kamaráda na Karlštejně.
Slavil padesáté narozeniny.
Něco jsem mu k nim vyrobil.
Taky něco napsal.
A i to tak myslel.
Kluci hrály na elektronické kytary rockové melodie i Mejlovy Mochomůrky bílé.
Spát jsem šel až v půl sedmé.
Abych mohl v půl osmé vstát.
A bavit se dál.
Fejeton to tedy není. Je to zmatek v mojí duši.
Je to písemný zmetek.
Takový je holt život.