Let v oblacích - před a první den. Do cíle jich zbývá sedm

Snažím se vzpomenout.
Na dobré, hezké voňavé.
Slyšet hlasy vidět klasy.
Letos to nebylo úplně jednoduché.
V dubnu mi lékaři sdělili, že mám nádor na ledvině a musí být odebrána.
Přidaly diagnózu nálezu na plicích, kamenech ve žlučníku, vysokém tlaku, lupénce nemluvě.
Na závěr vyjádřily podezření na pohlavní chorobu - nepotvrzeno omyl!
Manželku propustily z práce a byla po náročné operaci.
Dcera nezvládla vedení motorestu, který jsem ji koupil a dala se na pití – jako Alice od Sto zvířat.
Rodiče mám ve věku přes 84 let a tak není divu, že potřebují občasnou výpomoc.
Přišla různá předoperační vyšetření, strach, vyrovnání se ze skutečností.
Po lítostivém týdnu, sem přikročil k práci s ukončením podnikání, přepsáním věcí na pozůstalé, sepsání plné moci manželce, doplacení kupní ceny za motorest, vypovězení různých finančně zatěžujících smluv s pojišťovnami, telefonními operátory. Zrušení plátcovství DPH, silniční daně, sociálního a zdravotního pojištění atd.
Pak nastal úklid chalupy, kdy sem vše co „už nebudu potřebovat“ deportoval do sběrného dvora.
Odsoudil sem nákup ponožek, trenýrek a všeho za zbytečné, že už to neodnosím.
Vzal sem pistol, tuto rozložil, kompletně vše pročistil, zkontroloval a promazal.
Uložil ji do naolejovaného hadru a uzamknul v trezoru pro všechny případy.
Věnoval sem se psaní různých vzkazů pro děti, manželku, bratra, rodiče, kamarády.
I pár věcí pro Libres.
Dal sem inzerát na moji milovanou motorku.
A tuto prodal.
Do nemocnice mne doprovodila Dana, tedy moje drahá manželka.
Byla se mnou několik hodin při příjmu.
Dost sem se bál a bylo mi do breku.
Pak odešla a já se ocitl na pokoji s kolegou pacientem.
Byl to příjemný chlapík.
Přišly různé odběry krve, moči měření tlaku, teploty.
Holení intimních a přilehlých partií.
Odborná kontrola velmi příjemnou sestřičkou.
Prášek na spaní, ranní vizita a šup se mnou na sál.
JIPKA, a její perfektní péče, návrat na oddělení a výměna spolu pacientů, sestřičky, doktoři, hlad a první jídlo po čtyřech dnech. Návštěvy kamarádů, bratra, manželky, dcery, tchyně.
Rodiče si myslí, že jsem v lázních a volají, že se o mě bojí kvůli povodním.
Nemůžu mluvit, musím lhát.
Vzpomínám na kapličku, co sem tam slíbil, že už nikdy nebudu krást a o cizí stát, jak se budu chovat, čeho vážit to když se uzdravím.
Znevážil jsem kamarádství, žádal si jejich pomoc.
Bál sem se a vlastně ani ne tak o sebe.
A čtvrtý den po operaci dostávám svoje první jídlo, teplý bujón. Připadá mi jako nejlepší jídlo na světě. Najednou sem skromný. Pomáhají mi spolu pacienti i já jim.
A trošku v ději skočím ku předu.
Před nástupem sem byl někdo jiný.
Odcházím sám dokonce odjíždím a řídím.
Mí spolupacoši mi moc přirostly k srdci a rád bych je někdy viděl.
Sil tedy rozhodně na rozdávání nemám.
Jedeme rovnou na chalupu.
V tom pěkném prostředí mám čas spát, poslouchat ptáky, vidět růst trávu, naše psy, myslet na milování.
A tak dle doporučení doktorů konám.
Mám se šetřit prý minimálně osm týdnů.
Blíží se každoroční motorkářská vyjížďka.
Já svoji prodal.
Já se ji zřekl.
A teď najednou sem přeci zavázán svým kamarádům, přátelům sobě jet a žít.
A tak shlížím na webu inzeráty na prodej motorky.
Bohužel do terénu se necítím dostatečně zdráv a tak mířím do kategorie velká síla a málo peněz.
Vybírám tedy skoro veterána Yamahu XJ 900 s 98 koňmi na palubě a maximálkou přes 210.
Rodný list hovoří o jejím početí před 29 lety.
Cena zase hovoří o tom, že kupuji spíše levné kolo.
Sem příliš sláb, abych ji vytlačil do Tranzitu a tak mi ji dovnitř dává prodávající.
Na chalupě ji omývám wapkou a likviduji tímto úkonem zapalovací jednotku.
Dva dny se v tom vrtám, avšak moje síly tu končí.
Na webu hledám pomoc a zjišťuji, že nové originál stojí 21.000,-Kč a tak kupuji neoriginální za 3.400,-Kč
Minutu po odjezdu dopravce PPL je motorka túrována do patřičných obrátek.
Přichází pozvání od kamaráda na svatbu.
Jedeme se tedy podívat a zkusit, zda by to šlo.
Vyšlo to, vzaly se a my jim k tomu popřály.
Porušuji různé sliby, že nebudu pít a jíst – chovám se jako dřív.
A zjišťuji, že bych moc rád jel.
Domlouvám si termín odjezdu na sobotu.
Kolegové se vydávají za mimo pražské a sraz mají u Martina F v Újezdu nad Lesy.
Já se přidávám cestou v Kolíně u Lidlu.
Pro objasnění jede Tomáš P tedy já na již představené, Marin F na stroji Suzuki Intruder 800, Pavel Zvaný řevnický pankáč na stroji Yamaha 1600 Wild Star, Aleš Č se svojí mickou Ducati 1000 a nakonec kmet Martin P na SKÚTRU Gillera 200!!!
Zdá se mi, že skútr nemůže plánovanou cestu zvládnout. Naštěstí však mlčím.
Po prvním dni v sedlech se dostáváme do cíle v Revízu. Skútristu přejmenováváme na klíště, tak se nás totiž celou cestu drží.
V ten den tedy v sobotu je počasí veskrze příznivé. Všichni jsou plni odhodlání a sil. Už na Moravě (myslím) se jdeme podívat na hasičské závody. Spatřuji osoby druhého pohlaví. Obdivuji jejich stříkačky a čerpadla. Sleduji děj závodů, stav posádek, stav klobás a ryb na grilu.
Klobásu zapíjím kofolou.
Zvažujeme, zda tu nezůstat.
Málem bych zapomenul na krásné pískovny u Přelouče.
Ty předcházely.
Všechno pěkné jednou končí a tak se vydáváme k Revízu.
Pár zatáček a jsme tam. Hospoda je otevřena schopna nás přijmout pod svoje bedra. Jenže chtějí 450 káblí a to je na nás skoro dost.
Vydávám se tedy hledat v okolí jiné ubytování a nalézám penzion s hospodou.
390Kč hovoří v její prospěch.
Tak to se oslaví. Plato piv, kafí a rum panáků.
Další piva a zelená.
Chvilka klidu s pivíčkem vystřídá zvýšení tlaku dalším kafíčkem s.
Debata probíhá o posouzení abstinence v podání pana MUDr. Nešpora
Okolo zahrádky prochází shluk hlučných lidí a tak je oslovujeme a zveme ke stolu.
Nabídku nepřijímají a jdou za „lepším“ tedy taneční zábavou.
Po chvíli se vracejí a přisedají k našemu stolu.
Plata se už nedají spočítat.
Zjišťujeme, že za to taky umí vzít. Navíc sebou táhnou osoby druhého pohlaví. Před jednou z nich by se i dlaždič rděl.
IQ u druhé by bylo problematicky měřitelné.
To v čem vyčnívaly se rozhodl jeden z nás nejmenovaný M přeměřit vlastními prostředky. Kontroloval, vážil, pro sahával.
Na závěr si vyžádal i prohlédnutí jejich podivných útvarů. Této podívané i přes značný odpor se nám záhy dostalo.
Myslím, že už chápu proč je mladistvým vstup zakázán i nám měl být tento odepřen.
Zábava graduje a M v sobě odhaluje psychologické a gynekologické dovednosti.
Zvedá sebevědomí spojením fyzického kontaktu s hučením do hlavy.
Jenže v té hlavě je slyšet tak maximálně ozvěnu. Je nám nabízena společná snídaně v chaloupce zvané hnědá s hnědou.
Spím v pokoji s pankáčem.
Naštěstí jen s ním.
Ráno snídáme a omlouváme se za bujarý večírek.
Hradíme požadovanou částku. Zatím je z čeho.
Prší. Soustavně. V hlavě trošičku včelín.
Navlékáme nepromoky a vše co máme kromě skútristy Martina. Ten se vydává za plexisklovým štítem v sandálech a tesilkách. Pouští si pod deku topení. Rukou bez rukavice otírá štít a neslyšně startuje stroj. Z pankáčovy šestnáctky se valí pára. Snažím se navléci do bundy velikosti M přes bundou XXL a zjišťuji, že to nelze ani bez ní.
Hraju si na tvrďáka a vyrážím.
Na mokru se bojím.
Tím začíná druhý den.
Jaký asi bude?
V Liptovském Mikuláši? U pankáčova kamaráda?
Foto: http://zabros1.rajce.idnes.cz/motky_slovensko_2013/
http://umelec2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2012/