?

zmrazení, spící bezkrevnosti

V časech, kdy se v hutích okolo Vltavy tavilo sklo, bývalo běžné, že ženy malovaly doma skleněné obrázky, které se pak na jaře prodávaly na jarmarcích. V muzeích na Šumavě je můžeme vidět - tzv. podmalba na skle, s náměty ze života, nejčastěji však svaté obrázky. V zimě, která tenkrát bývala velice bohatá na sníh, se nedalo venku nic dělat a tak byla i tato práce vítaným zdrojem peněz. Muži pracovali v hutích, tkali a často pracovali v lese. Svážení dřeva z lesů nebyla lehká práce. Saně byly naloženy několika kubíky dřeva anebo kládami. Muži sjížděli se saněmi po prudkých lesních cestách a smrtelné úrazy nebyly ničím neobvyklým.

hned támhle, tam zas, hopla šup

Jarovi O. a Jitce V. K pátečnímu křtu tímto se omlouvám za neúčast (již slíbenou):(

se sbírky Kristovo noho

...

Od jezu v Rožmberku nad Vltavou

..když skončí období zamilovanosti, teprve se ukáže, jaký je vztah....vydrží - nevydrží...

Řeka mně vždy přitahovala i odrazovala svou hloubkou, chladem a stálostí. Uvědomoval jsem si, že ta voda je vlastně velice stará. Daleko starší než kdokoli, kdo v ní smočil svou dlaň. Řeka pamatuje pády stovek Králů smrků, kteří se dožili stovek let. Zažila dobu kamennou, bronzovou i železnou. Starší než lidstvo. Také mnohem vytrvalejší a trpělivější. Ona pamatuje pády stovek lidských vládců. Lidé se kolem ní rodili i umírali. Budovali a ničili. Viděla celé národy putující kolem jejích břehů. Viděla jejich první vítězství i konečné prohry. Sama se nezměnila. Řeka a její voda je stejná. Je jen otázkou času, kdy lidé zmizí. Voda si na to počká. Má totiž něco, co my lidé nemáme. Má čas. Do té doby bude k večeru, s lehounkým větrem, znít její hlas, jenž slyší jen vyvolení. Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy.

...

...

ze sb. láskovin

když vám někdo hodí lano víte hned jak ho chytit a nemusíte být ani zkušený námořník...

(K.) každý kompas má protistranu

Přemysl Otakar první (1155? – 1230). Český král. Byl synem Vladislava druhého a Judity Durynské. Vladislav druhý sice byl králem, ale jeho potomci na tento titul neměli nárok. Doba, do níž se Přemysl narodil, nebyla jednoduchá. Zemi opět vládla knížata. Jejich boj o moc (velice často bratrovražedný boj o moc) zasáhl do života malého Přemysla již na jeho počátku. Jako nepohodlný byl vyhnán i se svou matkou, ze země. Opakované vyhnanství bylo, myslím, pro Přemysla výzvou. Našel svůj cíl. Tvrdě a nesmlouvavě využíval všech způsobů, jak se dostat k moci. V těch časech nebyla zrada a podraz ničím neobvyklým. K podobným metodám sahali i jiní. Účel světil prostředky. Přemysl dosáhnul svého. Stal se králem. Českým králem. To na jeden život opravdu stačí.

Břetislav (1002-1055), syn Oldřicha a Boženy, unesl z kláštera ve Würzburgu Jitku. Vše bylo předem domluveno. I smrt mnohých z jeho družiny. Jitčin šlechtický původ měl nahradit Bořivojův nedostatek urozenosti. Jeho matka Božena byla přece pouhou selkou..