(b.)

brief lidem

Srdce hladin Tvých (b.)

dílko ve volném verši z dob minulých

ve vzduchu osobitost (g.a.) píseň

Roníček

se sbírky Afrika

příběh (ne) obyčejné šestihranky

uprostřed města, zapomenutý vlčí mák, stejně jako já...

Šumavskými Zahrádkami teplá Vltava jen prošumí a probublá. Kamenité dno a prahy z valounů nenechají její hladinu v klidu. Je tu krásně v létě a prý i v zimě. Je tu památný tis, Pravětínská lada, velké tábořište pro vodáky, chaty a dlouhý náhon k pile, o němž se nedá nic více dohledat. Obec zanikla a nikdo mi nebyl schopen o pile nic bližšího říci. Ta místa jsou silně poznamenána lidskými vášněmi. Celé okolí je jakoby vygumováno z map a poté znovu zakresleno bez lidí. Přírodě to však nevadí. Ji nezajímají lidé. Stačí se podívat na staré fotografie a obrázky těch míst a je hned vidět proč. Řeka se nezměnila. Mění se jen lidé.

...

o tmě málo vím... s přispěním...

V časech Velkomoravské říše bylo území nynějších Čech prakticky územím nikoho. Byli zde samozřejmě lidé. Ale nebyl to stát. Drobné knížecí rody podléhaly tu franskému, tu moravskému vlivu. Nejinak tomu bylo i s vírou. Na Moravě to bylo jasné. Věrozvěstové Cyril s Metodějem kázali tu jedině správnou víru. Tu papežovu. Tedy římskou. V Čechách, naproti tomu, kázali němečtí kněží. A kázali po svém. Nebyl pro ně problém, vzít meč a bojovat po boku kohokoliv proti komukoliv. Jejich víra byla vlažná a prostý lid ji bral jen na lehkou váhu. Dovolil jsem si vyslat moravského biskupa Wichinga na pár dní na misi do Čech. Byl velice snaživým a je známo, že byl na misích ve Slezsku a jinde. Neměl rád Metoděje a ten se jej proto pokoušel různými způsoby zbavit. Je klidně možné, že byl i tady v Čechách. Jeho pocity z té návštěvy jsem si dovolil vyjádřit v tomto smyšleném dopise papeži.

se sb. Krumloviny

..vstup na vlastní nebezpečí

15.10. – 10.11.12 P.Skarlantovi (Čtyřicetiletý)

milimetrový ostrov

se sb. láskovin