Návrat

Návrat

Stál s odkrytou hlavou a s pokorou sluhy.
Tam v řadě svých druhů on v pozoru stál.
A nad hlavou vlajka. Ta s hvězdami. Pruhy
On kdykoliv za ni, by život svůj dal.

Byl námořní pěšák. Byl armády chloubou.
Měl odvahu. Výcvik. Měl hrdost. Vždyť víš.
A na krku známku, jak pes před svou boudou.
A koženou šňůrku. A na šňůrce kříž.

A doma měl mámu. A o mámě sníval.
Ta žila tam sama v tom dřevěném domě.
Dva bratři s ní byli. Dřív táta tu býval.
Ti všichni již zmizeli v hlubokém hrobě.

A řekli mu: „ Končíš. Teď jdi za svou mámou.
Ať není tak sama. Ať plný je dům.
Ať netrpí samotou tvá stará máma.
Ať v nocích již nečelí děsivým snům.

Běž! Obdělej pole a sprav stará vrata.
A vyčisti studnu. Tak jdi. Vrať se domů
Pak s mámou si sedni, jak sedával táta.
A kávu s ní vypij, tam ve stínu stromů.

On domů se vrátil. A na kliku sahá.
A na mámu volá. „Já vrátil se mámo!“
Je na stole váza .A v ní růže zvadlá.
A dopis v němž o smrti černě je psáno.

On za ní se vrátil. Dárky nese pro ni.
Teď sedí tu zraněn. A trpí jak zvíře.
Vždyť máma tu není. Jen smutek zbyl po ní.
A čtvrtý hrob přibyl, tam ve stínu kříže.

Tak vyčistil studnu a spravil ta vrata.
A dívku si z města též do domu přivádí
S ní u kávy sedá, jak sedával táta.
Tři synové v rozkvetlé zahradě dovádí.