(ne)známá

Plamínek spolkl poslední kus knotu,
zvedla se k odchodu, jak byli domluveni,
zbývala poslední minuta do bankrotu
a její stín mu visel na rameni.

Pot z čela slíbala mu tak nějak podmanivě,
na chvíli uvěřil, že zná ji mnohem dýl...
Možná že tenkrát, když smutek topil v pivě,
s ní chvíli promlouval, s ní chvíli protančil.

Pak kabát oblékla a boty obula si
a byla krásná, jiná než se říká,
krásná tak, že tíha její krásy
mu vryla navždy díru do jazyka.

Vzala ho do náručí, aby ho utěšila
a s láskou stiskla ho, jak kdysi jeho máma,
měl oči zavřené, když práh s ním překročila
a oba zmizeli a noc zůstala sama.