Kytice na skle

Kytice na skle

Za oknem bílá tma. Děsivě bílá.
Za pecí dětí jen svítí se očka.
U stolu maminka. Maluje. Zpívá.
Pod stolem tulí se pejsek a kočka.

Táta je v lese a přijde až zítra.
Se dřevem na saních po svahu sviští.
Týden je předlouhý. Chladná jsou jitra.
Vánoce za dveřmi. Již týden příští.

O krásném princi si maminka zpívá.
O boji s drakem a o vítězství.
Že prý ji slyšela, když v městě byla.
Nebo ji složila? Kdopak to ví?

Tabulka skla v rámu upevněna.
Štětec a předloha. Lampa svítí.
Kytici květů tu kreslí žena.
Barva se promění v jarní kvítí.

Děti již usnuly na teplé peci.
Do okna měsíček stříbrem svým svítí.
Utichlo všechno. I ten ptáček v kleci.
Žena dál maluje kytici kvítí.

Před dveřmi chalupy zadupou boty.
Za malým okénkem mihne se stín.
Kdosi sem přišel z té sněhové sloty.
Ruka se zachvěla. Poklesla v klín.

Na dveře zaklepal. Ví, že je nevítán.
Obalen sněhem se do domu vkrad.
„Zlou zprávu přináším. Nevrátí se váš Jan.
Zavalen dodýchal pod haldou klád.“

Ticho je v chalupě. Venku tma černá.
Na peci písklata ubrečená.
Pod stolem v mdlobách tu leží žena.
Skleněná kytice roztříštěná.