...po tobě hrají, mé vzpomínky a touhy,rodný kraji...Rozhodl jsem se, že v mém rodném městě opět navštívím naše už tolikáté pomaturitní setkání a byl jsem taky zvědav, co nového se cestou tam za poslední tři roky změnilo.

písní

"Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny drahé kožichy věší, zatím co Kristus chodil bos a neměl kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lidé vás vidí."

Nikdo si dnes nemůže být jist, že ho to nepostihne a ten kdo tomu věří, může být nemile překvapen.

...i když ji spíše považuji za rozvahu, než úvahu.

psáno pro ty dva, věnováno těm čtyřem.....

Vzniklo, jako domácí úkol do jednoho céčkového předmětu (kurzu zdokonalení smyslového vnímání) není nic extra, ale řekla jsem si, že se podělím

aneb jak nepoznat sám sebe...

o tom, že být nejmíň může být někdy právě dost... Starší věcička, vím, není nic moc ... a vlastně to moc není ani úvaha, ale těžko říct, co to je :-)

Ona to není asi tak trochu úvaha, ale ani báseň, ani povídka to není... :-) původně jsem to nechtěla nikam dávat, ale... asi jsem trochu zvědavá, co mi na to kdo řekne

Dáte se se mnou do pátrání ....?

Snad to nikdo nebude brát jako reklamu... byl to jenom náhlý nápad, který jsem rozvedla.

A teď už něco vážnějšího... Strejdo, ty seš divnej. Hm. Všichni jsme trochu divní. Těch normálních je třeba se bát. (podle scénáře filmu: Sejměte Cartera!)

Jeden z pěti portrétů mých bývalých kolegů

Druhý z pěti portrétů mých bývalých lékařských kolegů

to zařazení do filofického šuplíku je nadnesené

Místo, které mám nejraději..

Když ti někdo vytrvale ničí květiny

Probudíš se zjistíš, že zase nadešla vláda tvého nejmilejšího ročního období. Slunce ještě pořád hřeje, ale listy se stromů nedrží tak pevně jako dřív. Celá tahle doba vyjadřuje směs všech nálad a pocitů; je to štěstí, nostalgie i bolest zároveň, je to něco krutě lidského - lidsky krutého.

Prostě bych to chtěl zkusit