„když mě nikdo nemá rád“

„když mě nikdo nemá rád“

Z hlediska logiky tenhle výrok nejspíš říká, že neexistuje člověk, co by měl rád autora výroku. A aby tenhle výrok nebyl pravdivý stačí jediná osoba, která by autora výroku měla ráda.

Obvykle si autor takového výroku neuvědomuje, že jsou z toho možné dvě řešení problému: najít někoho, kdo mě má rád, nebo začít mít rád doopravdy sám sebe.

Někteří mají ještě třetí možnost – např. uvěřit třeba v Ježíše, že byl z masa a kostí jako běžný člověk a přesto miloval a pořád miluje lidi božsky, tedy nepodmínečně.

Přesto se lekci naučit se mít rád sám sebe, podle mého názoru nevyhnou.

Dokud lekci alespoň nepochopí, nebudou se nejspíš umět bránit těm, co je budou chtít ovládat, nebo dokonce ovládnou výroky typu: “Když neuděláš to nebo ono, nebudu tě mít rád.“, nebo dokonce „Když budeš takový, nebo makový, nikdo tě nebude mít rád.“

Další nechutnou variantou manipulace jsou hlášky typu dokaž mi, že mě máš rád resp. „kdybys mě měl opravdu rád, tak bys ...“ vždyť to znáte - kam vlastně spadá i právě rozebíraný výrok „když mě nikdo nemá rád“.

Podle mne úplně nejhorší varianta, je když takové výroky používají rodiče a příbuzní při výchově dětí. Nejspíš byli vychovávání stejným způsobem a neuvědomují si, že by bylo vhodnější svá slova přeformulovat.