jak se stát skladníkem...

možná znáte tu pasáž z díla pana Cervantese
jak dva znalci s vytříbeným vkusem posuzují víno v sudu?

první ochutná a oznamuje že víno chutná po kůži
druhý se domnívá že po železe
přítomní udiveně sud vyprázdní
a na dně najdou klíč na koženém řemeni…

to ukazuje že krása a ošklivost
spíše než sladkost a trpkost
nejsou vlastnosti
co sídlí v předmětech
ale patří k vnitřnímu či vnějšímu pocitu…

avšak existují také vlastnosti
vložené přírodou do předmětů
právě proto
aby ty zvláštní pocity vyvolaly…

zrovna tak jako v životě…

třeba příběhy tisíce a jedné noci
ta elegie bolestné nevinnosti
hry citů
vymykající se banálnosti…

konkubína kterou si sultán chce vzít
na jednu noc
a pak ji hodlá popravit
ona však vypráví jeden příběh za druhým
takže pro ně zapomíná na ni
a objevuje svět
docela jiných hodnot a potěšení…

vyprávění dávných civilizací
bylo odjakživa mincí…

rubem co už se stalo a bylo definováno
kdy nešlo o to
aby se dělo něco neočekáváného
lidé hledali přesně to co už věděli
a co chtěli znovu vědět
vyslechnout příběh
domorodé tradice
projít si běh událostí
a nacházet stále hlubší zalíbení…

lící zároveň prožívat
ne co se stalo před tím
ale to co se děje při vyprávění
být účastníkem tvoření
co se dere zespodu
kdy ožívají vidiny
a vznikají překvapivé události…

rád jsem byl u toho
jsem totiž skladník
a těším se na budoucí vyprávění
v magické atmosféře posezení u ohňů
těším se na toulavé bardy
až zase budou ukazovat
na kramářských trzích obrázky
jimiž doprovází
své zvukomalebné sloky…