Český kníže Soběslav druhý (1128 – 1180) byl Přemyslovec. Byl synem Soběslava prvního a Adléty Uherské. Poté, kdy zemřel jeho otec, pokusil se dobýt český trůn (1148) Je zatčen a uvězněn na hradě Přimda. Odsud prchá r. 1150 na dvůr císaře Barbarossy. Roku 1161 obsazuje Olomouc. Je pozván Vladislavem druhým do Prahy, zatčen a opět uvězněn na Přimdě. Roku 1173 je propuštěn na přání císaře. Jeho věznitel Konrád Šturm je popraven. Vládne kníže Bedřich, jehož Soběslav poráží v bitvě u Loděnic. V bitvě Na bojišti je však zanedlouho sám poražen a prchá ze země. Žije na hradě jménem Skála, jenž se zatím nepodařilo dohledat. Umírá sám a v cizině. Pohřben je však na Vyšehradě.

Kněžna Alžběta Uherská (nelze dohledat data narození ani úmrtí. Zemřela 12.1. po roku 1189 ) byla manželkou knížete Bedřícha. Jejím otcem byl uherský král Gejza druhý a její matkou byla Eufrozina Kyjevská. Za Bedřicha se vdává roku 1157. Kněžnou se stává roku 1172. A nemá vůbec poklidný život. Boj o český trůn spolu vedou přemyslovská knížata Bedřich a Soběslav druhý. Z nemnohých záznamů o jejím životě je však zřejmé (alespoň mě), že Alžběta nebyla žádná padavka. Spolupodepisovala důležité listiny. Měla vlastní pečeť. Toto je na ty doby opravdu nebývalé. Vládla vší mocí v Bedřichově nepřítomnosti. Po vítězství Bedřichových vojsk v bitvě o trůn (1179), nechává (v románském slohu) vystavět kostel Jana Evangelisty v místě zvaném „Na bojišti“. Kostel byl těžce poničen husity a definitivně zmizel v dobách třicetileté války. Alžběta porodila šest dětí. Jen tři dcery ji přežily. Třikrát v nepřítomnosti manžela vedla obranu Prahy. Dvakrát zvítězila a potřetí uvěřila slovu Konráda druhého, jenž ji obelhal. Zrazena a opuštěna umírá (snad) v klášteře v Doksanech, kde je její hrob.

..a jedna socha na tom desátém..

Kamarádi zachránili roubenku, která je tak uchvátila, že v ní zůstali. A o tom to je.

Smuténkování.

za Rio Grande kojot štěk... johohó...

Villonská balada.

..jako ta Alenka za zrcadlem..a já a on a jen tak básním..

Zlomený meč. V roce 1997 byl v klášteře Dominikánek v Ratiboři otevřen hrob. Hrob muže, jenž byl královské krve, ale nikdy nebyl králem. Byl potomkem Mikuláše prvního. Levobočka krále Přemysla Otakara druhého. Poslední Přemyslovec Valentin zvaný Hrbatý, měl opravdu hrb. Podle dochovaných pramenů byl Ratibořským knížetem. Byl prý dobrý a moudrý. Zemřel osamělý, svobodný a bezdětný. Po jeho smrti mu byl položen na hruď meč. Zlomený meč. Znamení toho, že vymřel rod, jenž po staletí vládnul Čechům.

Když děda marodí.

Na jednom z obrazů v Svatováclavské kapli je zobrazena téměř neznámá paní.. Anna z Foix (čte se foea) a Candale (asi 1480 – 1506) byla třetí manželkou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Byla dcerou francouzského hraběte Gastona z Candale a Kateřiny z Foix. Byla také spřízněna s francouzskou královskou dynastií. Uherskou královnou byla korunována r. 1502. Českou královnou nikdy korunována nebyla. Čechy pro ni byli kacířskou zemí a ona o ně nestála. Roku 1503 se jí narodila dcera Anna, budoucí manželka Ferdinanda Habsburského. Dne 1. 7. 1506 Anna z Foix umírá po porodu syna Ludvíka. Ten je zabit roku 1526 v bitvě u Moháče. Cesta na český trůn je pro Habsburky otevřena.

jsi vzdálená

kdo rozbije Ti hadí trn? Hořká ukolébavka

jak zvídavá krev, divý kluk...

..ale jde..a pak se vezmou u sněženek..

a který vykuk?...

jak tulák bouřný sladce ztroskotat

groteska....