Synáček

Synáček

Já nepočkám! Tak pojďte sem! Císař vás volá, Stradová!
Již nechte toho šlechtění. Dopis jsem dostal z Krumlova.
Z tohoto kouká vězení. Váš syn se dobře nechová.
Dělá nám samé potíže. Jen co se vzdálil z domova.

Je mnoho řádků krvavých v tom dopise, jenž přítel psal.
Krumlov je město poklidné, však na hradě byl spáchán hřích.
Náš syn, Caesar ďAustria prý milenku svou rozsekal.
Byl šílený a opilý. A nad městem zněl jeho smích.

Pod pláštěm noci hrad byl skryt, když se ta hrůza stala.
Prý rozsekal a rozvrátil dívčino mladé tělo.
Již dříve jí prý vyhodil. Z okna, jak je ta skála.
Však zas se na hrad vrátila, ač moc se jí nechtělo.

Prý byla dcerou jedinou prostého lazebníka.
Ten Pichler prý je slušný muž, však řádně rozzloben.
Já musím z rodu hanbu smýt. A proto vám teď říkám.
V temné kobce do konce dní, bude vrah uvězněn.

Ať v samotě tam v cele dlí. A o hladu a v nouzi.
Mříže a dveře železné. Jen on a chlad a kámen.
Prý, že jej stráže zajaly a on se stále vzpouzí.
Snad smrt jej vbrzku najde si a potom bude amen.


To šílenství. Ta choroba je pro Habsburky morem.
Několik lidí z rodu znám, kteří jsou nemocní.
To rodovým je prokletím, být divokým, zlým tvorem.
Však doufám, že náš Julio již bude posledním.

Prý krev si nalil do lože. V ní válel se a ráchal.
Já říkám vám to, Stradová. A budu za tím stát.
Nemohu zapřít zločiny, jež onen zlosyn spáchal.
Ten člověk, nebýt synem mým, tak dostal by jej kat.

Sám nemocen a unaven se musím studem rdít.
Když slyším pánů stížnosti na syna našeho.
Mohu jen škody uhradit. Lidem se omluvit.
A trest pro syna vyslovit. Vraha to proklatého.

Já vždy jsem pro něj dobro chtěl. Teď ukážu mu pěst..
Do cely vraha zavřít dám. A pak zahodím klíč.
Císař a král se zachová, tak jak mu káže čest.
Tak to je všechno, Stradová. A teď již běžte pryč.