V pracovním

V pracovním

Já českým jsem králem. Snad chtěl jsi to, Bože.
Domů jsem se vrátil. Sem. Na pražský hrad.
Já právě se vzbudil. Mám královské lože.
A veliký krb, který vyhání chlad.

Je na stole jídlo a v kádi je voda.
Je horká a voní jak borový vřes.
Mé páže mi do kádě vína číš podá.
Posnídám, popiji. Kosti sní pes.

Ve dveřích do kaple pokynu strážím.
Každý muž v pozoru přede mnou stane.
Byt pokorným, dobrým se před Tebou snažím.
Na dlažbě kamenné klečím, můj Pane.

Barevným oknem se prodírá ráno.
Kaple chlad. Obrazy. Oltář a víra.
Je ve víře síla, jak v písmu je psáno.
Já toužím být silným. Toť ve prospěch díla.

Pod zlatou korunou mysl je lidská.
Starosti, trápení, nejsou mi cizí.
Neztrácí nemoci ten, jenž trůn získá.
Píle a pokora. Víra jen ryzí.

Na židli dubové u stolu sedám.
S rádci se radím a práce je dost.
Nejlepší řešení problémů hledám.
Lenost je pro krále nezvaný host.

Poselstvo přijmu, když na trůnu sedím.
Příkazy vydávám. Věřím, že dobré.
Dobré od špatného oddělit hledím.
Slunce dál putuje po cestě modré.

V poledne nadšeně na koně sedám.
Družinu po boku. Korouhev vpředu.
Davy mě vítají. Praha mě čeká.
Klaní se. Mávají. Když kolem jedu.

Bídný a hrubý je lid chudé země.
Špína je v ulicích. Zápach a kal.
V hadrech se potácí žebráci ke mně.
Otec mi prachbídné dědictví dal.

Práce a práce. To tady mě čeká.
Válečník po sobě zanechal zmar.
Teď bude to jiné! Teď já vládnu v Čechách!
Být Čechem je dobré. To Boží je dar.

Chci z prachu a popela vymanit zemi.
Chci budovat stavby a národa pýchu.
Chci, aby Čech vynikal nad lidmi všemi.
Aby se jen Boha bál. A nežil v hříchu.

Celou zem sjednotím pod vládu jednu.
Hrady, jež otec můj v zástavu dal.
Města a vesnice nazpět si vezmu.
Po dobrém, po zlém je vymůže král.

Město měst postavím. Věže a mosty.
Lidé se spojí. A snáz budou žít.
Až Praha přivítá vítané hosty.
Nad svojí chudobou budou se rdít.

Je večer a v plamenech krbu žhne kláda.
Dlouho jsem u okna nad řekou stál.
Já práci jsem začal. Jak země si žádá.
Jsem v pracovním oděn. A Čechů jsem král.