Nechci tam

Nechci tam.

Tam v katedrále v příšeří
na nás se paní dívá.
A mě napadá romance.
Jež o té paní zpívá.

Nikdy do Prahy nepojedu.
Nechci být Čechů královnou.
Kacířům vládnout nedovedu.
Ta zem je k žití nevhodnou.

Vždyť v zemi té se ďáblu klaní.
Když ráno vstanou z postele.
Pod obojí prý lid tam přijímá.
Od kněží v Božím kostele.

Kacířský král jim volnost dával.
Z Poděbrad Jiří prý se zval.
Že syna neměl, Bohu sláva!
Jen proto ses ty králem stal.

Sám si tam vládni. Vladislave.
Sám snaž se pokřtít tuto zem.
A neztrať síly v marné snaze.
Dát pravou víru lidem těm.

Král „Bene“ prý ti kacíř říká.
Šlechta tě za svou loutku má.
Já dám ti syna. Bojovníka.
Ten se s tou luzou vyrovná.

Annu si Habsburk za choť béře.
A on si ji i zasloužil.
Tys otevřel mu k Čechám dveře.
I já se snažím ze všech sil.

Ferdinand ať té zemi vládne.
Ať vyžene ty kacíře.
Pod střechou církve katolické.
Ať žijí všichni ve víře.

Já viděl obraz přísné paní.
Díval se na něj zdola.
Ač nikdo jsme tě neviděli.
K nám patříš, Anno z Foix.