https://www.youtube.com/watch?v=fYdajbMTDGE

...to raději sama skočí

dekór žraločí

lehce inspirováno skutečným příběhem z r. 1328 mnicha Roberta de Middlecote.......... https://www.youtube.com/watch?v=42e2WWu6EJE

to raději lesy...

Z lásky obnošená slova zbyla, podat mi takovou dávku jedu byla chyba.

že si to mládě chytím...

a támhle jak prst je hrad Loket... takové malé mozaikování

půl srdce - život hořká mandle

Staroměstské náměstí. 27 hlav. Dav očekávající podívanou

míšenka s půlměsícem... Amor lovu, zásahu a války

V roce 1189 byl v Sadské u Nymburka vydán „Status Konráda Oty“ (1136? - 9. 9. 1191), jenž byl českým knížetem. Status, o němž mluvím, byl zákonem, nebo spíše jakousi kodifikací „zvykového práva“. Mimo jiné obsahoval i ustanovení o ordálu. To je vlastně Boží soud. Pokud nikdo nebyl schopen na základě důkazu určit vinu, či nevinu, nastoupil Boží soud. Souboj, zkouška ohněm, vodou atd. Konrád Ota toužil po vládě na celé Moravě. Když se toho dočkal, vzdal se titulu markraběte a odešel do Prahy. A byl to právě on, kdo spojil Čechy s Moravou. Ambiciózní, vzdělaný, bojovný a velice tvrdý diplomat Konrád Ota zemřel ve vojenském táboře ve chvíli, kdy se spolu s početným císařským a českým vojskem pokoušel dobýt Milán. Zemřel na mor.

Sea Flower v nesnázích

ale tož!

Český král Václav první, ( 1205 – 1253) byl, zdá se mi, tak trochu „pod pantoflem.“ Tedy pod ženským vlivem. V jeho případě tou ženou nebyla jen jeho manželka. Nejsilnější osobností v jeho okolí byla jeho matka. Konstancie Uherská (1180 – 1240). Také Václavova sestra Anežka (1205? – 1282) později zvána Anežkou Českou. Ta byla posléze i svatořečena. Václavova manželka Kunhuta Štaufská, či Švábská (1200? – 1248) nebyla veřejně příliš známa. Její vliv na krále je však zřejmý. Královský dvůr přijal mnoho zvyků, která s sebou přinesla mladá královna a její němečtí přátelé. Král se přizpůsobil. Byl zvyklý poslouchat matku a sestru, jež byly velice silnými osobnostmi. Navenek ovšem působil velice mužně a měl oprávněný respekt. Já si pohrávám s myšlenkou, že ve skutečnosti nebyl hlavou rodiny. To však králi Václavovi neubírá na cti a je jisté, že jeho místo v našich dějinách je dáno.

lehce si podupáváš nožkou půlnoci, zátiší se studující

Přemysl Otakar první (1155? – 1230). Český král. Byl synem Vladislava druhého a Judity Durynské. Vladislav druhý sice byl králem, ale jeho potomci na tento titul neměli nárok. Doba, do níž se Přemysl narodil, nebyla jednoduchá. Zemi opět vládla knížata. Jejich boj o moc (velice často bratrovražedný boj o moc) zasáhl do života malého Přemysla již na jeho počátku. Jako nepohodlný byl vyhnán i se svou matkou, ze země. Opakované vyhnanství bylo, myslím, pro Přemysla výzvou. Našel svůj cíl. Tvrdě a nesmlouvavě využíval všech způsobů, jak se dostat k moci. V těch časech nebyla zrada a podraz ničím neobvyklým. K podobným metodám sahali i jiní. Účel světil prostředky. Přemysl dosáhnul svého. Stal se králem. Českým králem. To na jeden život opravdu stačí.