Na fresce znojemské rotundy svaté Kateřiny je vyobrazen mladý a sympatický hoch. Tím mladíkem je Boleslav třetí. Jeden z nejkrutějších vládců našich dějin. Zní to podivně, ale je to tak. Kníže Boleslav třetí, zvaný ryšavý, u nás vládnul jen tři roky. A to ještě ne vcelku. Za dobu své vlády však „dokázal“ mnoho… Svého bratra Jaromíra nechal vykastrovat, na bratra Oldřicha poslal vrahy a ten se zachránil jen útěkem do ciziny. Poté Boleslav třetí prchá sám a místo něj vládne Vladivoj. Ten se do roka upije a na knížecí stolec je znovu povolán Boleslav třetí. Odpůrcům z rodu Vršovců slibuje milost, ale nechává je roku 1003 povraždit. Polský Boleslav chrabrý (byli jen vzdáleně příbuzní) ztratil trpělivost a povolal jej do Polska. V Hnězdně jej nechal oslepit a uvrhnout do žaláře, kde zůstal v samotě a tmě následujících 34 let. Rok po jeho smrti dobývá Hnězdno kníže Břetislav první. Nemanželský syn jeho bratra Oldřicha.

Drahomíra byla snachou kněžny Ludmily. Tedy svaté Ludmily. Tu dala zavraždit proto, že byly v nekončícím sporu o vliv na syny knížete Vratislava. Václava a Boleslava. Vikingové Ludmilu uškrtili šálou a bylo po hádkách. Drahomíra vládla jako regentka a byl klid. Ale jen do doby, kdy Václav uchopil moc. Vyhnal matku ze země (či snad jen na tvrz Budeč) a vládnul sám. Ke své smůle však jen do chvíle, než jej dal Boleslav zavraždit u kostela v Boleslavi. O tom, jestli to bylo dobré, či špatné pro Čechy, je možno diskutovat. Jisté je však to, že v tu chvíli stála Drahomíra na straně Václava, takže jí šlo také o krk. Dějiny říkají, že uprchla kamsi do Charvátska a více se o ní neví. Já tomu moc nevěřím. Boleslav byl pedant. Nemyslím si, že by dal volnost tak siné osobnosti, jakou byla Drahomíra. Hádám, že její kosti neleží příliš daleko od Boleslavi. Anonymní kostra na Budči, nebo Tetíně.. To by byl jeho styl.

..včera večer jsem měla takový psací večer...a tak jsem si psala a psala a...

Pohřbený příběh v běhu času,spatřuji v něm krutou krásu do které jsme sloučeni.

protnout a neminout srdeční konec světa

Král Karel čtvrtý byl jako sedmiletý oženěn se stejně starou Blankou z Valois roku 1323. Děti nějaký čas trávily spolu, ale posléze byly odloučeny. Po dlouhých jedenácti letech se mají znovu setkat. V Praze. Karel se vrátil z Itálie, kde bojoval na přání svého otce. Blanka odjíždí z Paříže, kde žila od malička a jede do, jí zcela neznámých, Čech. Bylo to politické manželství. Bylo však prý velice šťastné.

Domnívám se, že císař Karel čtvrtý byl, k stáru, velice osamělým mužem. Pokud se poohlédneme po jeho osobních přátelích, zjistíme, že jich mnoho neměl. Jeho blízkými přáteli lze snad nazvat jen Arnošta z Pardubic a Buška z Velhartic. Tedy oba Bušky z Velhartic. Otce i syna. Nikdo z nich se však nedožil císařova stáří a jeho poslední výpravy do Francie. A ti ostatní byli prostě jen poddanými. Možná proto se věc svém věku a se svými zdravotními problémy, císař vydal na dlouhou cestu. Já jsem se pokusil nahlédnout do soukromí císaře v předvečer cesty.

zvěře dupy

mezi šlahouny lesknoucími se krví

legend je více… ale tyto mne zaujaly…

..prostě sněží a z rádia mi hraje hudba a já si jen tak píšu a sním a co já vím..

buková louč postonává nezapáleností

pomíjivost

Planoucí žádostivá slova,kterým text hmotu dodá.

v Lokiho dítě noc si sběhla

Nám všem tak důvěrně známá nebezpečná čtenářka myšlenek,podstata všech skutků a myslitelka mnohých smutků.Je to láska,ona důvěrnice.