Myší kníže

Myší kníže.

Jen v krvavých hadrech jsem nucen tu žít.
Je Přimda mým hrobem? Mou kamennou říší?
Jsem vězněn a týrán. Jsem tupen a bit.
To já mám být vládcem! Ne, dělit se s myší.

Já Čechů jsem kníže! Tak vládnout chci lidu.
Však na Přimdě uvězněn trpět prý mám.
Jen o chlebě, vodě. Jak přežít tu bídu?
To Děpolt mě uvěznil. Vládnout chce sám.

Konrád Šturm v paláci svátek dnes slaví.
Pije a cpe se u svých plných stolů.
A připíjí vínem. Prý na moje zdraví.
Občas mi hodí kus masa. Sem, dolů.

Je Přimda mým vězením. Na příkaz vyšší.
Mám v kamenné kobce až do smrti hnít?
Krok stráží je tichý. I rodinky myší.
Já na trůn mám právo. Proč nesmím jej mít?

Jen boj, lež a zrada. Tak život můj běží.
Již podruhé na Přimdě v zajetí hniji.
A Konrád mě týrá. A stráže mě střeží.
Má Eliška v Praze. Já ve věži žiji.

Mám souzeno vyhnanství, útěk a žal.
Teď na hradě Skále jsem ukryt jak vlk.
Bedřich zemi vládne. A Konráda sťal.
Šturm nucen byl nastavit katovi krk.

Já silným jsem býval. A zdatně se bil.
Já s Bélou a Ottou jsem města dobýval.
A po bitvách vítězných víno jsem pil.
Však nyní jsem znaven. A nemohu dál.

Zde na hradě v lesích se před lidmi skrývám.
Jsem poražen, pokořen. Ztratil jsem říši.
Smutně se do kraje celý den dívám.
Společnost dělá mi rodinka myší.

Mě do hrobu dejte tam v mé zemi rodné.
Ať Vyšehrad střeží to, co po mě zbylo.
Až nad Prahou barevná duha se prohne.
Snad někdo se dopátrá, jak to vše bylo.