Zdravím vás, byl bych velmi rád, pokud byste mohli okomentovat můj styl tohoto začátku knihy. Velmi rád bych byl také za názor na knihu, která je psána pouze vnitřním monologem a dialogy.

taková blbost, co mě před chvílí napadla, moc poezie se v tom najít nedá i stylistika stojí za prd možná i gramatika, ale snad jsem se vžila dobře (aspon trochu) do mužské mentality (povahy)

.. povídka, dochovaná z mých telecích let (cca 17 let).. ač na ni nejsou úplně špatné reakce, já osobně z ní mám lehce rozpačitý pocit a myslím, že nic v podobném duchu bych asi už nenapsala..

Příběh o Amazonce, ženské gladiátorce, zasazený do prostředí starověkého Říma.

Středa

Můj prozasický křest ...

Tak jsem se hrabal starými složkami, až jsem našel tuhle starou povídku. Ani pořádně nevím, co to mělo znamenat. :)

UPOZORNĚNÍ! Toto dílo obsahuje erotické scény a rozhodně není vhodné pro nezletilé. Takže čtěte jen vy, co jste starší 18-ti let:-) Tohle vlastně ani není povídka, spíš scéna...takový můj pokus, či nápad. Nikdy jsem nepsal "sprostárny" a rád zkouším nové věci. Tákže proto je to zde:-)

Vyrůstala jsem v jedné malebné a světem zapomenuté hanácké dědině, kde se tak trochu zastavil čas a kde jsme si jako malí založili partu Bílých Tygrů. Psala jsem si deník a občas z toho vznikly takové "příhody". Napadlo mě, že by bylo fajn ukázat "světu", že i po roce 2000 ještě existovaly děti, které neseděly jen u počítače - a tohle je takový experiment. Příhodu "Jak jsme hráli na cestovatele" jsem napsala cca ve dvanácti, takže jsem tam jen opravila pravopis, stavbu nějakých vět a celkově zasahovala opravdu minimálně. Najde se někdo, kdo by mi poradil, jestli má smysl tuhle autenticky dětskou verzi nechat nebo na jejím základě napsat novou?

Druhé, "posametové", nahlédnutí do dění ve středně velké strojírenské firmě. S dodatkem, že některé negativní společenské jevy by se možná daly charakterizovat jako jistý druh našeho národního sportu.

skutečný příběh

Nikdy nevieš, čo sa môže stať, keď pracuješ nadčas.