pokračování ( druhý střípek mozaiky)

Veselý horor pro veselé alkoholiky. Lokni si doušek hororu!

Zlaté Hory polovina padesátých let minulého století

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí a ještě je spoustou lidí považován za hrdinství..

...

Už víte jak to bylo s Jantarovicí?

.. noo, není to tak úplně povídka, žeee.. :)) ale dojdeme až "na vrcholky hor", tak snad mi po přečtení bude odpuštěno.. nenašla jsem vhodnější ustájení..

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

.. povídka s kapkou černého humoru

To co jsem tady popsal se nám s Luckou skutečně stalo 15.8.2015 na Chebském hradě. Produkce nesla název PROKLETÍ a bylo to něco strašného.

Co dodat? Jedná se o další fiktivní postavu, viděnou chlapskýma očima... Jukněte a zabořte své zorničky na modrou hladinu moře.

Zemřete podruhé. Pouze v jiném čase.

Tak po dlouhé době sladkého nic nedělání vám přináším zbrusu nové dílo, historickou detektivku na pokračování. Text je zatím ve fázi vylepšování a není zcela hotov. Postupem času ho budu pomocí vašich rad vylepšovat. Předem se omlouvám za gramatické chyby a překlepy. Předem také děkuji za kritiku :D

Poslední část hororové povídky o deštivém počasí a podzemních katakombách:-)

Ve třetí části tajemné povídky se dostaneme do podzemí.

Kdysi dávno, velice dávno jsem pracoval na horském hotelu. Řev motorů se začal v horách rozléhat až o pár let později. Dovážel jsem s párem těžkých koní zavazadla hostů a proviant. Občas mě pomáhal domovník Honzík.