Ztráta nejlepšího přítele

» autorka: Tzaphqiel
Píše se datum 11. února 2007, je to přesně 48 hodin, každá minuta je jako
rok života, když čekáte na důležitý telefon, který se týká důležitého
rozhodnutí. A je to tady, bojíte se ho zvednout, ale přesto (s nervózním
hlasem) zvednete.

Je to doktor z veteriny, popisuje vám stav vašeho čtyřnohého mazlíčka. Tam, kde celou dobu byla radost ze života, je najednou prázdnota, ale přesto doufáte, že se ještě všechno ze dne na den najednou změní a váš mazlíček bude zase ten čilý veselý tvoreček.


Bohužel všechno je jinak, jedete za ním na veterinu, vstoupíte do velké
haly, kde vás vítá milá slečna s širokým úsměvem a žádá vás aby jste si
sedli a vyčkali pár minut. Nemůžete v klidu čekat, nervózně stepujete po
hale, prohlížíte si jiná čtyřnohá zlatíčka a tiše si říkáte, kde je asi ten
můj. Vtom vyjde z ordinace veterinář a žádá vás, aby jste ho následovali.
Jak se blíží ten okamžik kdy uvidím po 48 hodinách svého čtyřnožce, jsem ještě víc nervózní, ale snažím se být silná.


Jsme v ordinaci, veterinář mi položí ruku na rameno a nechá mě s ním chvíli samotnou.
Leží tam pejsek - na zemi úplně bez hnutí, uplynuly pouze dva dny, ale vše mi přijde jako kdybych ho neviděla roky.


Zestárnul, nevnímá můj hlas, ani mé doteky, do očí se mi hrnou slzy a cítím velkou bolest, v tom už to nezvládám a začnu plakat. Po pár minutách se objeví veterinář a vysvětluje diagnózu mého mazlíčka. Bohužel je uspaný, aby tolik nevnímal bolest, proto mě neslyší, nevnímá a já bych si tolik přála,aby se mi jako o dny dřív hrnul do náruče, vše je najednou pryč.


Diagnóza zní:
ochrnutí na zadní tlapičky a začínající nádor na mozku, nejsem zrovna ta, která by se vyžívala v bolesti jiných a už vůbec ne svého mazlíčka a proto se rozhodnu pro věc, které jsem se bála celý život, nechat ho bohužel
uspat navždy. Naposled se s ním pomazlím, opusinkuji ho a pošeptám do ouška, ať se ničeho nebojí, že jsem s ním a budeme na vždycky spolu. Je 14:15, končí krásných 13let života, jeho krásná dušička musela odejít.


Ale pro mne navždy zůstane můj nejlepší přítel, kterého budu milovat a nikdy na něj nezapomenu.
Tipů: 13
» 31.07.16
» komentářů: 7
» čteno: 857(18)
» posláno: 0


» 31.07.2016 - 14:22
Velký ST za pejska...vzpomínám na svého prvního a souhlasím se závěrem.. Smutný čtení
» 31.07.2016 - 14:33
Kajuta: Moc děkuji :-) Bude to skoro už 10let a pořád na něj musím myslet
» 31.07.2016 - 15:13
Vím jak Ti je, kolik smutku je v Tvém příběhu. Moje fenečka má epileptické záchvaty.Veterinář jí chtěl utratit, ale dostala se z toho. Je to moje věrná přítelkyně v mé samotě. ST
Dovedu pochopit bolest každého člověka, kterému pejsek zemře.
» 31.07.2016 - 15:30
Tichunké ST
» 31.07.2016 - 16:53
Také to znám.
ST
» 31.07.2016 - 17:20
ou, ou, bolavé to....znám velmi dobře, opravdoví přátelé na které nelze zapomenout
ST.
» 16.08.2016 - 17:07
Moc Vám všem děkuji, stále to pořád ještě bolí, i když je to dlouho :-(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Citát číslo 2. | Následující: Ulička strachu

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.