Hoří II.

Bojím se, že to dnes udělám. Hlavou se mi zase honí všemožný scénáře, jak by to asi bylo nejlepší. Ale tuším, že ani jeden scénář nebude "pohodlný". Tentokrát tam chci zajít sama, bez T.
Už minule sem cejtila, že když se k nim přiblížím, jsou zvědaví, dělaj že ne, ale já to z nich cítím. Je to jiná poezie než u čecháčků. Oni věděj, co chtěj, a když náhodou ne, brzo rychle jim gro situace dojde. Nevím, proč to tak mám. Možná z důvodu toho, že jsem se vždycky cejtila jako žena u českejch týpků nedoceněná. A nemyslím tím, jak umění vařit, říkat jim hezký věci, a další pičičárny. Furt přemýšlím, jak to nejlépe provést. Už jsem zamítla možnost ho pozvat k nám do bytu. Nejlepší by byl hodinový hotel, asi na Praze nebo 5. Jenomže se bojím ponížení, ale proč vlastně?
Když si věřím, že by o to stál taky, jenom by byl asi překvapenej. Týpek, co nabízí erotických služby, možná i fet a jiný věci, potká holku, která ho chci kvalitně pomilovat a je jí jedno, co bude po tom. Tomu se říká "lovecký manévr". Mohl by však nastat trapas, to kdyby dotyčnej řekl, že dneska musí bejt až do rána "v práci". Něco jsem o těhle klukách četla....nemaj to lehký, dostali se sem jako nelegální imigranti, a nějakej jejich krajan, jim řekl, jak si pěkně přivydělat tím, že dostanou nějakýho cizince až před dveře nevěstince :).
Všechny úvahy sbalím najednou do kapsy, a rozhodnu se vykročit směrem k týpkovi, kterýho jsem zahlédla už včera. Má na sobě sportovní mikinu s kapucí a army kapsáče. Působí tak nenuceně a free, že si ho umím představit na skvělej pokec, i když v lámaný (hlavně teda mý) angličtině. Samozřejmě mám nervy (taky jak by ne). Postupně si však dodávám odvahy, že to možná nakonec neudělám tak uplně, jak jsem chtěla. Možná se ho zeptám jenom na to, jestli neví, kde je veřejný wc :) nebo na jinou blbost. Nejdřív mě nevidí, až po chvilce mě zaregistruje, možná sám v hlavě si přemýšlím, proč zrovna právě k němu jdu. V ten okamžik už vím, že mě nic nezastaví a vidina krásnýho sexu se zviditelní v mých představách ještě víc než před tím. Hello, pozdravím jej a on mi trochu rozpačitě odpoví. Tak vida, přeci jenom trochu anglicky umí. Se strašně stydlivým tónem v hlasem se jej zeptám, jestli by nešel na kafe, že mi přijde sympatický, a že už delší dobu chodím kolem a zaujal mě. Nejdřív se poohlédne kolem sebe, jestli by nebyl někdo, koho by mohl za tučnější obnos peněz odchytit a dovést k bordelu. Ujistí se, že asi ne. A nakonec svolí a jedeme do King burgeru, kterej zrovna moc nemusím. Znalecky mi rovnou nabídne, jestli si nedám ledový kafe, a já jsem mile potěšena, protože nečekal na to, až jej pozvu já. To se mi hned zalíbí. Nejistě řeknu ano, a už si sedám do červenýho křesílka. Týpek objednává a čeká než to připraví. Poté mi donese dvě ledová kafata až ke stolku. Posadí se, trochu ucucne z kelímku a hodí na mě úsměv. Já mu jej opětuji.
Vůbec nevím, jak začít hovor s tím chocolate boyem :).
Týpek je rychlejší, zeptá se mě, co mám v plánu dneska dělat, a já mu naivně odpovím, že vůbec nevím. Trochu se snažím na něj zahrát a vyvolat spojenecký pocit z toho, že "taky nepocházím z Prahy", a že si tu nepřipadám vůbec doma, a že si nemůžu tady na to šíleně hektické prostředí zvyknout. Chvilku přemýšlím, asi co chytrýho říct, ale pak jenom pokýve hlavou na znamení souhlasu. Takže přeci jenom, jsem trochu na jeho kořeny kdesi v Nigérii zahrála :)