Tomáš

jitka.svobodova: jsi úžasný člověk, myšlením i vzděláním.....ST

Tomáš: strawberry: senzační video!! Díky!!

Marta Valenová: vím o čem mluvíš :-)

Marta Valenová: Děkuji...

Amelie M.: kočičí kožíšek je bezva.. a ty jejich oči..

pěkné čtení.. ze života..

Amelie M.: zajímavé :)

Amelie M.: ten konec mě slušně rozesmál :-))))))

Amelie M.: tohle důvěrně znám.. a pobavilo :) život je třeba brát s nadhledem.. i s jeho stinnými stránkami.. viděla bych to asi takhle.. - oni na to stejně do pěti minut zapomenou a pak si dají třeba další kolo.. a tak dokolečka dokola budou si přát, se již znovu spolu, na chodbách alzheimer centra či jiných, nepotkat :))

Amelie M.: k zamyšlení..

doufám, že se jednou nebudu rvát, ale dojdu smíření..

Amelie M.: protkaná lidSkosTí..

osobně vzpomínám často, na babičku s dědou.. a měla jsem tu čest, doprovodit je až "tam".. k druhému břehu.. dál už museli sami..

Amelie M.: při jejím čtení jsem měla před očima mojí černou psí lásku.. je to jen pár měsíců, držela jsem ji v náručí, když odcházela, povídala jsem si s ní a nikdy nezapomenu na její teplý jazýček, kterým mi přejela po tváři těsně, než vydechla naposledy..

druhý den jsem se, místo poslouchání toho šíleného ticha v domě, sebrala a došla si do útulku pro jednu úžasnou, psí holčičku, která tu teď vedle mě leží a nese si jméno po mé černé krásce.. náhlá smrt malé amy dostala najednou aspoň nějaký smysl..

smutná, přesto pěkná a láskyplná báseň.. díky za ni

Berenika: supertip za lidskost obsaženou jako vždy v Tvých řádcích!

Amelie M.: moc se mi tvé vyprávění líbí tomáši.. při čtení mi běhal mráz po zádech.. zrcadlí se v něm hodně životních aspektů, výhra, prohra, odvaha i částečné podlehnutí situaci.. přátelství, podpora atd. .. jednoduše je lidské..

tak mě napadlo, že znám taky takových příběhů.. možná by jen stačilo, sednout si a začít psát.. tak třeba někdy..

díky za hezké čtení - ST

Tomáš: vavaoko: krizekkk: detektor: Děkuji vám kamarádi...

krizekkk: Za kamarády! ST

detektor: Těžko něco psát...ST

vavaoko: Co říci? Také jsem měl pár kamarádů, kteří šli napřed. Vždy to bylo těžké. Život nás vede různými cestami, někdy je to maraton, jindy přespolní běh a jindy zase stovka. Ale cíl je stejný.
Dobře píšeš.
ST

Tomáš: řeka: Kapka: E.T.Jane: divoženka1: Berenika: básněnka: Amelie M.: Děkuji všem za pochvalné komenty, zčásti mě až dojímající..

Amelie M.: skvěle napsáno.. je to šílené dilema.. kdo ví, jak by se člověk zachoval v podobné situaci.. myslím, že žádné řešení není to nejlepší.. možná jen.. všemu předejít a adopce? která do budoucna ale vyvolá také tisíce otázek, jaké by to opravdu bylo, kdyby..

jen pamatuju, když se narodil starší syn a měli podezření na hydrocefalus a nějaké přidružené komplikace, které mu měly velmi zkrátit život, že jsem se dívala na ten krásnej malej uzlíček a neskutečně si přála, aby přežil.. s jakoukoli vadou, ale aby přežil..

je zdravý, ale přemýšlím, jaký by to byl život s takovým dítětem a zda bych si časem nepřála naprostý opak.. není legrace jít na potrat, není legrace, pečovat o těžce postižené dítě..

člověk může být rád, že ho život nestaví do podobných situací..

díky za tento článek..

Amelie M.: skvělá pointa.. tohle by mě rozhodně nenapadlo.. ;) ST