*SUGESCE*

Z připravované sbírky: Vzpomínky ženského lékaře
» autor: Tomáš
Je pátek odpoledne. Po poslední přednášce jsem málem zmeškal vlak, ve kterém se teď vracím domů. Našel jsem si kupé, kde u okna sedí pouze jeden cestující, postarší, důstojně vyhlížející pán, čtoucí noviny. Ale jinak vůbec nikdo! No, to se aspoň trochu vyspím než budu muset vystoupit!

Sednu si na lavici do koutka proti němu a oknem sleduji ubíhající , pro mě nudnou krajinu. Letos to je už pátý rok, co tu jako medik balancuji mezi domovem a fakultou jednou týdně tam a zpět, nic mě nepřekvapuje, všechno znám. Zavřu oči a přemýšlím tak trochu o dnešní poslední psychiatrické přednášce. Profesor Slavíček, kterého jsem si sám pro sebe pro jeho absolutně holou hlavu přejmenoval na ¨Džingischána¨, nám vysvětloval jak se to mimikou oční nebo obličejovou provádí, když chceme někomu něco vsugerovat.

Ta jeho přezdívka mě ale přivádí k tomu, že začnu přemýšlet o něčem jiném. V duchu vidím defilé různých a zpravidla směšných pseudonymů našich gymnaziálních profesorů, avšak mezi nimi žádný hezký, který by se třeba vztahoval ke kráse obličeje, postavy nebo u žen i účesu. Napadá mi jeden takový, ¨sluníčko¨, ale neznám nikoho, komu by tak opravdu sedl na tělo. Cítím, že usínám, poddávám se tomu rád a myslím přitom na sluníčko.

Nevím jak dlouho jsem spal, když vtom se vlak trhnutím rozjel a já se probudil. Protírám si oči a překvapeně zjišťuji, že je nás v kupé nějak víc! Skutečně, přistoupila jedna dívka!

Nenápadně ji odhaduji tak na dvacet let. Vlastně již mladá žena! A jak je hezká! Střízlivý účes kaštanově hnědých vlasů, bleděmodrá očka, jemně lomený nosík, zarůžovělá líčka, decentně nalíčené rty, neopálené ruce, štíhlé prsty. Napadá mi: vždyť to je přece moje ¨sluníčko¨!?

Tedˇ si všímá, že ji přece jenom, i když nenápadně, pozoruji a jakoby tázavě na mě pohlédne. Je ale plachá a nejistá.

Čím asi je? Jak rád bych ji chtěl oslovit, ale ostýchám se začít. Je na ní něco nepřístupného, co mě láká, ale současně i bere odvahu. Jak zní asi její hlas?

Kdyby aspoň ten starouš, čtoucí u okna noviny, konečně vystoupil! Kolejnice vyklepávají rytmus dixielandu. Tančit tak spolu, to by bylo...!

Chvílemi vnímám jakoby chtěla něco říct, ale zůstává to jen při náznaku. Štěrbinovitě pootevřená dívčí ústa mi zatím neprozrazují tajemství jejího hlasu.

A co takhle sugesce, vzpomenu si náhle. Mohl bych ji teď prakticky vyzkoušet? Zkusím to! Vsugeruji jí, aby promluvila!

Pevně a hluboce se jí zahledím do očí. Po chvilce zřetelně znervozní, začne si upravovat účes, pak sukni. Rozpačitě pohlédne na dědu a zase zpět na mne. Zaklesne do sebe všech deset prstů, aby skryla třes rukou.

Přenáším do ní celou svou energii. Dlaní levé ruky si zakrývá výstřih, napětí jejího obličeje mi naznačuje, že každým okamžikem promluví. Zrychleně dýchá a s viditelným úsilím...

...v nenadálém rachotu vyhýbek není slyšet ani slovo! Vztekám se a v duchu zakleju. Vlak zpomalil a vjíždí do stanice.

Oči jí pohasly. Vstává. Odchází. Místo pozdravu jen pokývla, v očích slzy. Nemohu uvěřit, že vystoupí a že už ji nikdy neuvidím ani neuslyším! Prudce vstanu k oknu. Moje ¨sluníčko¨ mizí zvolna mezi lidmi na nástupišti. Teď se ještě ohlédla. A mává mi!

¨Hezké děvče, co?¨, pronese stařík přes okraj novin. Propadám se jakoby ze snu do skutečnosti. Píšťalka, trubka vlakvedoucího, vlak se rozjíždí...

¨Jezdívám tu skoro denně a znám ji! Je to chovanka zdejšího ústavu....

Nedůvěřivě na něho pohlédnu.

...pro hluchoněmé, mladý pane¨, vydechne děda smutně a zadívá se kamsi do nekonečna.
Tipů: 31
» 10.12.11
» komentářů: 17
» čteno: 462(37)
» posláno: 0


» 10.12.2011 - 18:46
dobrý nápad a taky dobře sepsáno
» 10.12.2011 - 20:13
Je to moc hezké... ST
» 10.12.2011 - 21:08
Moooc hezké, tolik jsem si přála, aby to děvče na tebe promluvilo.
» 11.12.2011 - 17:24
I když jsi neslyšel její hlas, promluvila - neverbální komunikace mnohdy řekne víc, než samotná slova...
» 11.12.2011 - 18:40
Zaujala*
» 11.12.2011 - 19:40
***
promluvila ;-)
» 12.12.2011 - 13:20
Můj velmi dobrý kamarád je hluchoněmý. Ono to s tím vlastně nesouvisí. Na doktora píšeš to lépe jak recepis. Hezky se to četlo. A navíc ona ví, že ty chceš. Sluníčko.
» 12.12.2011 - 17:48
Těší mě, že vás Sugesce zaujala a za příznivé hodnocení. :o)
» 15.12.2011 - 00:45
STIP*
» 16.12.2011 - 13:34
Zajímalo by mě, zda je v tom příběhu kousek autobiografie?
» 16.12.2011 - 19:49
Ano, je to vlastně (chemicky řečeno) filtrát z koncentrace mnoha skutečných příběhů...
» 26.12.2011 - 17:07
...
život je nevyčerpatelná studnice zajímavých příběhů...napsal jsi jej poutavě :-)
» 08.01.2012 - 00:02
Život si s námi někdy podivně zahrává.ST
» 28.01.2012 - 18:04
Zajímavá pointa, ucházející vyprávění ale dalo by se to vylepšit. Máš ode mě prvního supertypana! :-)
» 24.06.2012 - 14:22
...pointa korunuje příběh...
» 07.09.2015 - 02:11
skvělá pointa.. tohle by mě rozhodně nenapadlo.. ;) ST
» 29.12.2015 - 18:01
Jak vidno, je dobré poslouchat přednášky a podSTupovat je v prax. ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: *Víra, láska, naděje*

© 2017 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Sportka výsledky

Výsledky Sportky - nejpopulárnější sázkové hry v Česku.

Spodní prádlo

Krasnepradlo.cz Spodní prádlo pro všechny

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

OK Florbal

Florbalové hole a vybavení pro amatéry i profesionály.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.