Proč ještě...?» autor: Tomáš » Básně / Nemoc, smrt |
Proč ještě žít,
když smrt už jednou na mě sáhla
na zdraví pít,
když dávno mě odmávla…?
Proč vůbec jíst,
když tělo mé jen marnost,
proč na housle hrát,
když nezpůsobí radost
a proč se smát,
když třeba už jen hodina pouhá...?
Proč ještě s životem se rvát,
když končí den a přijde noc dlouhá...?
Proč vůbec...?
Proč ?
1994
když smrt už jednou na mě sáhla
na zdraví pít,
když dávno mě odmávla…?
Proč vůbec jíst,
když tělo mé jen marnost,
proč na housle hrát,
když nezpůsobí radost
a proč se smát,
když třeba už jen hodina pouhá...?
Proč ještě s životem se rvát,
když končí den a přijde noc dlouhá...?
Proč vůbec...?
Proč ?
1994
Tipů: 22
» 18.12.11
» komentářů: 15
» čteno: 1032(30)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.12.2011 - 13:39
... protože ... ;-)
/vidíš a čas ukázal odpovědi ... je to drahně let, soudě dle data, kdy byla složena .../
/vidíš a čas ukázal odpovědi ... je to drahně let, soudě dle data, kdy byla složena .../
» 18.12.2011 - 15:42
Bambulka: Bambulko, rozesmálas mě....i když v době psaní této básně autorovi zřejmě do smíchu moc nebylo. Taky jsem ráda, že nás může oblažovat svými dílky. :o)
» 18.12.2011 - 19:09
Už na novorozence si smrt na zkoužku sáhne a pak nevíš kolik dnů do konce odpočítá.
» 19.12.2011 - 13:29
Na prahu propasti se domáháme ticha
skočit či nikoli co bych ti měla lhát
život má cenu dokud člověk dýchá
měl by o lásce co cítí lidem psát
Plamínek na knotu ve stínu bliká
ještě jsme tady děj právě vrcholí
něco krásného v našich srdcích vzniká
ať v čase Vánočním jen láska vévodí
Nikdo nám nepoví kolik zbývá času
smrt vezme si své bez ptaní
pak obejdem se bez slz na funusu
sami mnohdy v ústraní...
skočit či nikoli co bych ti měla lhát
život má cenu dokud člověk dýchá
měl by o lásce co cítí lidem psát
Plamínek na knotu ve stínu bliká
ještě jsme tady děj právě vrcholí
něco krásného v našich srdcích vzniká
ať v čase Vánočním jen láska vévodí
Nikdo nám nepoví kolik zbývá času
smrt vezme si své bez ptaní
pak obejdem se bez slz na funusu
sami mnohdy v ústraní...
» 13.03.2012 - 08:53
carodejka: Dodatečně a opožděně, Sidy, srdečný dík za Tvůj poetický, ze srdce jdoucí, koment :-o))))
» 01.01.2016 - 03:49
Velmi mne oslovila.
Sedm let byla maminka nejprve na vozíku a později jen na posteli, přeSTo do posledního dne měla úsměv ve tváři. Vždy stojí bojovat o život.
Sedm let byla maminka nejprve na vozíku a později jen na posteli, přeSTo do posledního dne měla úsměv ve tváři. Vždy stojí bojovat o život.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Až jednou přijde ta chvíle… | Následující: O lásce