*Interview o ženském klíně*

Brzy poté, kdy vydalo nakladatelství Nová Forma mou prvotinu porodnických povídek ¨Věnováno ženám¨, mě kontaktovala žurnalistka z časopisu pro ženy:
„Ačkoliv nejsem nijak senzacechtivá, jsem jednou z těch, která také přečetla vaše povídky jedním dechem, jak to uvádějí mnohé z vašich čtenářek ve svých komentech k recenzi knížky. Váš recenzent se v ní zmiňuje o jakési ¨syrovosti¨ povídek, zatímco většina připojených komentů, i těch mužských, zdůrazňuje jejich lidskost a váš způsob postoje a přístupu k pacientkám. Opakovaně jsem knížku pročetla a oceňuji, jak se v každé z povídek celkem anonymně vyjadřujete o orgánu, který je vlastně centrem vašeho porodnického působení, přemýšlení a výsledné vyšetřovací nebo léčebné manipulace. Kromě celkem lahodně znějícího slůvka lůno jsem tam vskutku nenašla žádné jiné konkrétní označení této intimní oblasti, ženou tak cudně chráněné. Řekla jsem si, že vás požádám o interview na toto téma, o kterém se domnívám, že bude zajímat i ty, co si vaše příběhy dosud nepřečetli, ať už to jsou ženy nebo muži. Souhlasíte?“

Takové překvapivé sdělení mě skoro až omráčilo, ale po kratším přemýšlení jsem svolil. Proč to jednou nezkusit?

Otázka: Co se vám vybaví při slovu ¨klín¨?
Odpověď: Že jsem jako malé dítě sedával rád na klíně u babičky nebo u matky či otce. Znamenalo to pro mne vždy klín mateřský.

Otázka: A co pro vás znamená všeobecný pojem ¨ženský klín¨?
Odpověď: Dostáváte se zřejmě k jádru věci. Tuto slovní dvojici považuji za mírně poetické označení nejnižší části podbříšku dospívající nebo už dospělé ženy, s různobarevnou vlasovou pokrývkou trojúhelníkového tvaru, lišící se tím výrazně od bezprostředního okolí.

Otázka: Je na tom něco zajímavého?
Odpověď: Záleží natom, koho a proč ho to zajímá.

Otázka: Můžete mi to blíže vysvětlit?
Odpověď: Všeobecně se o ženský klín zajímají dospívající mladíci nebo dospělí muži na základě sexuální zvědavosti nebo z jiných erotických důvodů.

Otázka: A jaký postoj k tomuto pojmu zaujímáte vy, jako ženský lékař?
Odpověď: To je trochu delší historie. První dva roky lékařské výuky na fakultě se přednáší a obrazově dokumentuje anatomie lidského těla, mužského i ženského. Budoucí lékař pak pitvá jednotlivé orgány a ověřuje si tak do podrobností své teoretické znalosti z přednášek. Pro každý sval, kost, nerv, cévu vazivovou tkáň nebo sebemenší kožní či kostní hrbolek, záhyb nebo žlábek existuje latinský název, stejně tak to platí pro obojí lidské pohlavní orgány. Z toho všeho se medik musí podrobit přísným zkouškám. Tím se mu definice literárního, poetického či uměleckomalířského pojmu ženský nebo panenský klín rozmělňuje do neurčita a pozbývá pro něho svou erotickosexuální hodnotu a tím i účinek a zbývají jen holá anatomická fakta. Jak fungují orgány, ležící v hloubce pod tímto klínem, o tom se dozví v přednáškách fysiologie, o jejich nemocech v patologii a patologické fysiologii. Farmakologie pojednává o tom, jak se léčí a teprve v posledních dvou letech studia se o nich dozvídá detailně a prakticky v gynekologii a porodnictví. Jak vidíte, student mediciny to nemá právě jednoduché. Proto mám pro pubertální či popubertální mužské blouznění, přesycené vlastními hormony, jen shovívavé pousmání.

Otázka: Kdy jste stál poprvé před obnaženým ženským klínem a jak to na vás působilo?
Odpověď: Bylo to při pitvách ve druhém studijním ročníku. S úctou jsem stál před mrtvolou neznámé staré ženy u vědomí toho, kolik asi dětem darovala život, které se pak nepostaraly ani o to, aby byla řádně pohřbena, a nebyla dána nám na pospas.

Otázka: Kdy a jak to bylo poprvé u živoucí ženy?
Odpověď: Náš studijní kroužek sestával z deseti mediků a pěti mediček. Profesor Havlásek nám tehdy při prvním gynekologicko-porodnickém praktiku názorně předvedl, jak se odbornými hmaty rozpoznávají zánětlivé ženské choroby, nádory a těhotenství. Obdivoval jsem a současně i litoval onu pacientku, která svolila k takovému hromadnému vyšetřování v poloze, ženám jistě krajně nepříjemné, nedůstojné a ponižující. V našem oboru to bohužel nejde jinak, poněvadž centrum dospívajícího nebo už dospělého ženství se nachází pod oním klínem na nejnepřístupnějším a nejskrytějším místě těla, kam ani sama žena přímo nevidí, leda jen v zrcadle. Dnešní gynekologové však místo ručního vyšetřování používají čím dál častěji diagnostického tubusu s ultrazvukovou hlavicí. Mohou se tak mnohem dokonaleji orientovat o vnitřním nálezu v malé pánvi a kromě toho jej i okamžitě dokumentovat. Nepříjemné vyšetřovací poloze pacientky se přitom ale nedá zamezit.

Otázka: Jak si počínáte u těhotné ženy?
Odpověď: Záleží natom, o kolikátý měsíc těhotenství se jedná. V prvních třech měsících se vyšetřuje vnitřní i zevní rukou a ultrazvukovým tubusem, v pozdějších měsících se používají k určení polohy dítěte hlavně zevní hmaty a vnější ultrazvuková hlavice.

Otázka: Ve vaší knížce se zmiňujete, dalo by se říci usměvavě až dramaticky, o několika klešťových porodech. Můžete se k tomu vyjádřit trochu podrobněji?

Odpověď: Klešťový porod se zařazuje do porodnického umění. Kromě vlastních teoretických vědomostí, jej musí nováček několikrát vidět u zkušeného staršího kolegy či primáře, než je mu dovoleno, aby jej za jeho dozoru a pokynů provedl samostatně. Vyžaduje to vysokou citlivost prstů obou rukou, kterými musí zavést kleštiny na správné místo tak, aby neporanil některý z mateřských orgánů malé pánve. Při následném tahu se musí respektovat průběh porodního kanálu, jakož i mít cit pro potřebnou tažnou sílu. Úspěšné provedení východových nebo mnohem náročnějších t.zv. vysokých kleští je pak pro něho maximálním uspokojením.

Otázka: Také několikrát popisujete průběh císařského řezu. V čem vězí jeho problematika?
Odpověď: Řez se provádí v kožní řase těsně nad již zmíněným klínem a je poměrně jednoduchou operací k záchraně novorozeneckého života, případně i jeho matky. Pokud se musí vykonat u téže rodičky opakovaně v příštím těhotenství nebo u t.zv. vcestného plodového koláče, bývá to pro operatéra zpravidla nesnadnější a pro zdar výkonu riskantnější. Je to spojené buď s obtížnou a tím i zdržující preparací srůstů, vzniklých při předchozím řezu nebo s nečekaným krvácením z mnohočetných nově vytvořených cév v místě dřívějšího řezu. Není divu, že jsem částečně náhle zešedivěl, když jsem jej musel u jedné a téže rodičky provést potřetí, jak se zmiňuji v jedné povídce.

Otázka: Popisujete taky jednu operaci, vykonávanou převážně jen rukama. Můžete k tomu něco říci navíc?
Odpověď: Musí-li porodník třeba odstranit v děloze přirostlou placentu, je odkázán jen na vlastní ruce. Zákrok se provádí pod narkózou jednou rukou, která se orientuje podél pupečníku až k úponu placenty a která při současném protitlaku druhé, t.zv. zevní ruky na břiše rodičky, odlučuje hranou své dlaně přirostlý plodový koláč, až jej má doslova v hrsti. Je to fysicky vysilující výkon, jemuž se děložní hrdlo reflektoricky brání tím, že svírá porodníkovo předloktí natolik, že mu síla a cit v ruce ochabují a jeho léčebná snaha se maximálně znesnadňuje. Příslušné potřebné nástroje se použijí až na ukončení zákroku. Taková příhoda je však mimořádně vzácná, nikoliv každodenní. Stejně tak, jak tomu bylo v krajně vzácném a naprosto ojedinělém případu siamských dvojčátek nebo o zjištění a úpravy příčné polohy. Také při porodu koncem pánevním je porodník odkázán pouze na svoje ruce.

Otázka: Co byste mohl říci všeobecně o ženském klínu závěrem?
Odpověď: Říká se, že v pozadí celého světového dění je v podstatě jedno centrum: peníze. Lidský pohlavní život má, jako dobře skrytý a nepomíjející poklad, jiné centrum: ženský klín.

Zůstává potud tajuplným a přitažlivým, pokud jej žena svůdně neodhalí svému partnerovi nebo pokud není brutálně obnažen při pokusu o znásilnění.


Zůstává potud cudně skrývaným, pokud jej žena není nucena důvěryplně odhalit lékaři , když se cítí být zdravotně ohroženou, nebo preventivně z obavy před rakovinou či v případě chtěného či nechtěného těhotenství.

Ženský klín a všechno, co se pod ním skrývá, je pro obě pohlaví slastiplnou a životodárnou studnicí, pokud si některé ženy neuvědomí, že z ní mohou poměrně snadno čerpat finanční nebo i jiné společenské výhody. Takto profesionálně angažované se však samovolně společensky izolují od oněch ostatních, všeobecně označovaných jako ¨něžné pohlaví¨.

Žurnalistka: Děkuji vám, že jste se tak zřetelně, ale i diskrétně vyjádřil k mým, přiznávám, poněkud choulostivým otázkám a tím mně trochu ujasnil nejenom použití rukou při zjišťování chorobných ženských stavů, ale i to, že se pouhými hmaty dají upravit i některé nenormální porodní mechanizmy. Oceňuji též, jakým osobitým způsobem jste se zmínil o ženské anatomii, o které se muži jinak vyjadřují vulgárně až zamilovaně.