divoženka1

Merbil: Je to miloučké. :-)

Dota Slunská: Obě vás ráda čtu.

Lilith: Paráda... usmívám se :-)

Lilith: Moc fajn :-)

Lilith: Tak tomuhle ouplně rozumím ;-)

divoženka1: Dota Slunská: kéž by, bohužel je to nemoc zatemní mysl

Dota Slunská: Kéž by každý dokázal docenit, že život je dar, jenž se neodmítá.

René Vulkán: Je to tak, někomu nepomůže vůbec nic.

divoženka1: René Vulkán:
někdy ani prášky
nemají sílu
člověk ztrácí i víru
když je to deprese
jak prase
vrací se
ničí vše kolem
znovu a zase
tělo je tady
duše propadlá do černé tmy
mě zbývají jen přání naděje a sny

René Vulkán: deprese jsou prevít
jako těžké tašky

mnohdy je však dobré
vzít si na ně prášky

Marťas9: Taky mám tohle ráda...
Staré věci, nádobí spojené s minulostí...

divoženka1: Nezmizí já doufám že na tu krásnou oprejskanou zeď budu koukat ještě hodně dlouho. :-)

M.A.Rek: Zlatá stagnace, když alespoň na chvililinku funguje to, na co jsme zvyklí, a ještě je to pěkné, voní to, ač zítra vše zmizí. I s námi...

divoženka1: Špáďa: já teda lejstra uklízím každý rok když dělám daně musím to všechno probrat roztřídit protože celý rok všechny lejstra co mi přijdou házím do jedné bedny. Ale jinak jsem se polepšila mám šanony vzorně nadepsaný a každý rok ty důležitý papíry roztřídim do těch šanonu jinak bych to množství informací nezvládla. : -)

Špáďa: TetaKazi:
No to mi povídej!
Proto když jsem ve fázi úklidu a jsem nucen zredukovat hromady lejster, brožur, vstupenek, suvenýrů apod., tak to nejsem štont dokončit. Nejlepší je asi moc hloubkově neuklízet, raději si jen občas tou hromadou zalistovat či se jí probrat a zavzpomínat, dokud hlava funguje. Až přijde soudný den, pozůstalí přijdou s pytlem a vidlemi a bude vymalováno :-D

Besinka: Pěkné.

divoženka1: TetaKazi: když já hlubinný úklid stále odkládám :-)

TetaKazi: Nejlip se mi vzpomíná při hlubinném úklidu, kdy i ty nejzapomenutější zásuvky vydávají své poklady... Pravda - úklid pak jde stranou.. :)

Špáďa: Krásně si sníš, když zavřeš víčka!
Na oušku hrnku chci tě hýčkat,
tón kávy foukat ti na spánky
a přebarvit tvé copánky.

Helen Hadar: Moc hezky a doslova živě napsané. Déšť tu člověk skoro cítí na kůži a spolu s ním přichází úleva. Krajina trpí suchem...