starší, z loňské krásné zimy...

* * * * nějak mi není do slov * * * *

cestou do FortUnie...v zas/tán/vení třináct/ém...

...

Tenkrát byla na Vysočině neobyčejně tuhá zima, střídavě bohatá na sníh, mráz a náledí. Nám lékařům nebylo ve vyhřátých pokojích a sálech zle. Byli to řidiči sanitek, saniťáci, kteří byli vydáni na pospas rozmarům přírody. Za ta léta služeb se však naučili v každém počasí nejenom vyjet, ale i umět se vrátit. Jsou přitom odkázáni sami na sebe, poněvadž jim za zády nestojí nikdo, kdo by jim v těžkostech poradil nebo pomohl a kdy musí svou vynalézavostí nahradit myšlení a zásah lékaře. To právě zažil v oné zimě nejmladší řidič naší okresní nemocnice, když měl dovézti z vesnice, vzdálené pouhých dvacet kilometrů, prvorodičku k porodu, který už probíhal nějakou dobu doma. Poznamenávám, že se udál ještě v době před-mobilní a pokusím se vyprávět jeho příběh tak, jak mi jej sám vylíčil… (*Pouze jediná povídka-tím bohužel bezkonkurenční- z poslední soutěže na téma "Zimní" * )

.

...............

a jejich vyrušení slovy ,,kopni to tam,,...cestou do FortUnie...tán pat náct...

... a umíme se ještě jen tak usmát... bezdůvodně...

................

Stvořená právě včera, nepatří právě k nejlepším, ale i mistr tesař se někdy utne.

Dny v týdnu trochu jinak......

SADDOVKA opět tady :)

do kategorie Život se toho schová hodně :o)

báseň už není aktuální..tenkrát to bylo ještě fajn

14.11.2012

Kdysi dávno napsaná, jedna z mých prvních..