Mlčení v prachu vzpomínek

Beznaděj zlomila svá křídla
dešťové kapky ochladily tváře beze jména
na zem tiše se snesla
anděl,ďábel-nebo žena
chladivé dlaně,ukrutné propasti
své unikající temnoty
možnosti slibu z vděčnosti
nic neříkající bonmoty
jen slané slzy z radosti
bez možnosti
spatřit nová světla
vidět nové tváře
když její tvář tak rozkvetla
pozdravila samotáře
unaveně na svět zhlédla
uložila
do prachu a snění
v rozednění
v tichu svůj plamínek
mlčení v prachu vzpomínek.