John se setkává se svým týmem, kterému chyběl. Hezké čtení!:) ÚPRAVA: 12.4.2014

Ještě jedna část, než se podíváme, jak se daří Liu, tak si zatím, užijte toto pohodové čtení, protože pak nastane drama... :DD ÚPRAVA: 12.4.2014

Doufám, že jste na mě nezapomněli.:D Přináším vám totiž pokračování a jak jsem již předtím slíbila, nastane drama...:D

...

Oblast Telefonica a neb kam až vede asertivita

Ano, zázraky se dějí. Příběh který budu vyprávět se skutečně stal. V šedesátých letech minulého století kdy jsem se učil být jezdcem z povolání v dostihové stáji u trenéra Truhláře. Bylo mi šestnáct let a vážil jsem čtyřicet osm kilo.

Plánuji pokračování. A mimochodem, zdálo se mi to v noci z pondělí na úterý :)

Jako moucha na lep se může přilepit člověk na světlo.

Inspirováno životem

V této povídce jsem opět něco zažil osobně, něco vyposlechl a něco jsem si trochu "přikrášlil". Příznivci seriozní literatury nechť zváží pokračování v četbě.

věnováno všem neúnavným přijímačům a vysílačkám...

Rád jsem naslouchal zajímavým historkám z lékařského prostředí, které můj otec jako lékař zažil buď sám anebo se přihodily v nemocnici, kde pracoval.

Povídka též publikovaná la literárním serveru Liter.cz, kde slavila celkem úspěch.

Kdysi dávno, velice dávno jsem pracoval na horském hotelu. Řev motorů se začal v horách rozléhat až o pár let později. Dovážel jsem s párem těžkých koní zavazadla hostů a proviant. Občas mě pomáhal domovník Honzík.

další střípek

Podle skutečnosti. Mám zvířata ráda, ale co je moc, to je moc. :D Omlouvám se za opakování slov. A svojí spolubydlící se omlouvám za pomluvení kočky. Mám ji ráda :D (Spolubydlící, i tu kočku :D)