Vzdušné zámky

Předesílám, že když jsem kdysi dříve praktikoval v jedné německé nemocnici, nevyšetřovali jsme ještě ultrazvukem. Museli jsme se spoléhat pouze na své vlastní, zdůrazňuji obě ruce.

O jedné z bohatých občanek našeho města se všeobecně vědělo, jak až chorobně touží po očekávaném dědici. Pro její dlouholetou bezdětnost ji léčil náš primář.

Konečně -coby už trochu starší- přece jen otěhotněla, jak se domnívala. Sladké tajemství si totiž nejprve vychutnávala sama pro sebe, než je až ve čtvrtém měsíci svěřila primářovi. Bříško se na ní postupně začlo viditelně rýsovat a celá přešťastná k němu chodila na pravidelné kontroly.

Přiblížil se den, kdy měla rodit. Když přijela s porodními stahy na porodnici, primář ji nemohl osobně přijmout, poněvadž právě operoval. Pověřil tím proto svého zástupce. Ten nejprve zjišťuje polohu plodu a přitom zřetelně zneklidní. Opakovaně, ale marně hledá plodové srdeční ozvy a zakrátko vzkazuje primářovi: „Neslyším žádné ozvy, pane primáři!“

„Okamžitě přivézt ke mně na sál, uděláme císařský řez, který jsem stejně už plánoval!“ odpovídá primář naprosto klidně. Svému asistentovi přenechává už jen uzavřít břišní stěnu a věnuje se rodičce, kterou vzápětí dovážejí na nosítkách. Nejprve horečně pátrá ozevníkem po celém břiše a pak se radikálně rozhodne: „Rychle narkózu a hned začneme“, naznačí svému zástupci, který má sotva čas připravit se k asistenci.

Když už je rodička v narkóze, rázně provede příčný řez v podbřišku. Stojím v bezprostřední blízkosti a vidím něco neuvěřitelného: břicho je massivně vyplněné zvláštní rosolovitě tučnou hmotou, lepící se na střevní kličky a jemu na prsty. Po nějakém těhotenství ani vidu, ani slechu! Konečně uvolní pánevní vchod, kde je v hloubce vidět normálně velkou dělohu! Pět měsíců kontrolované těhotenství jakoby se vypařilo...

Současně primář nečekaně omdlévá a kácí se na zem. Pomocná sálová sestra v poslední chvíli zabrání, aby se udeřil hlavou o tvrdou podlahu.

Druhý den sebekriticky odstupuje z funkce a na vlastní žádost dává výpověď. Vše se stává ideálním tématem nejenom pro místní tisk, ale i pro celostátní média. Především není nikomu jasné, jak mohlo k něčemu takovému vůbec dojít? Co toho bylo příčinou?

Já osobně si to vysvětluji takto: první a základní chybu udělala pacientka, že se tak pozdě dostavila k diagnostické prohlídce. Tím se stalo, že ji primář asi vyšetřil z jemnocitu jen povrchně, ale ne odborně, t.j. oběma rukama.Tím by zjistil, že se o těhotenství vůbec nejedná. Spolehl se jen na mírně vzedmutý podbřišek, odpovídající délce předpokládaného těhotenství.

Břicho se později postupně zvětšovalo, takže se asi ani nenamáhal pátrat po srdečních plodových ozvách. Ty by pochopitelně vůbec neslyšel, poněvadž jinak by musel vyvodit patřičné důsledky. Další ledabylé a povrchní sledování vedlo k jedné chybě za druhou a tak vznikal pro každého z nich vzdušný zámek, aniž si toho byli vědomi. Porodní stahy pociťovala domnělá rodička z nesmírně obrovské touhy po dítěti na podkladě vypočteného porodního termínu.

Proč došlo k císařskému řezu?
S ohledem na plod u poněkud starší rodičky, byl už předem naplánovaný. Nebylo totiž jisté, zda někdy ještě otěhotní, pokud by normální porod skončil špatně. Protože ale těsně před operací nemohl primář vůbec žádné ozvy slyšet, provedl ji vlastně ze zoufalství, které vyvrcholilo ve chvíli, kdy zjistil, že jeho diagnóza je absolutním omylem.

Je neuvěřitelné, jak nezodpovědně a povrchně může kontrolovat nebo léčit a dokonce i operovat pacientku lékař ve vedoucím postavení, který se samolibě spoléhá jen na svou -podle něho suverénní- rutinu.

Jinak česky řečeno: ¨Pýcha předchází pád¨.