Roku 1349 povolil císař Karel čtvrtý bratům Joštovi, Petrovi, Janovi a Oldřichovi z Rožmberka postavit hrad na kopci zvaném Dívčí Kámen. Hrad prokazatelně stál v roce 1383, ale je pravděpodobné, že již mnohem dříve. Kromě toho, že na něm byl krátce vězněn král Václav čtvrtý a toho, že se jej marně pokoušel dobýt Jan Žižka z Trocnova s velkým vojskem husitů, nestalo se na hradě nic příliš významného. Mě zaujal příběh Petra z Rožmberka.(11. 7. 1462 – 9. 10. 1523), který nechal naposledy hrad přestavět. Byl významným šlechticem ve službách krále a měl dobré postavení, vzdělání a v žádném případě nebyl slabé povahy. Přesto po náhlé smrti své milované manželky Elišky z Kravař a dcery Barbory roku 1519, ztratil rozum. Byla to podivná věc. Zemřely jednoho roku, snad i jednoho dne a v jeden moment. Jsou to jen mé domněnky, ale..

Verše uvedené kurzívou nejsou moje, nemám k nim žádná práva ani svolení a v podstatě jsem je ukradl, vytrhl z kontextu z asi dvaceti různých básní. Patříme si leč vzájemně s jejich autorkou :)

Geneticky bráchu nemám, ale fakticky tři. Jeden je tu na libresu. Jo a báseň to asi není, o to víc je to o životě.

***

Silně nenávistné, zaujaté a tendenční. Prostě celej já. Ale Trump je můj člověk.

i na šťastného člověka sedne depka; zvlášť, když je zas o rok starší, dostaví se domů po nádherné dovolené a další dny zas bude vstávat v půl páté do pracovního procesu, přičemž k tomu obdrží niterný dojem, že mu to už vůbec nepíše... neznamená to, že by to nebyl jinak šťastný člověk... nicméně, asi je to nějaký :) kosmický :) proces udržující duševní rovnováhu tím, že prostě i na nešťastné lidi sedá občas radost ze života a na šťastné trocha toho splínu... tož...

Věk, nemoci a hlavně ubývání sil, donutí člověka přehodnotit priority. Pro mě bylo nejhorší poznání, že po padesátce už nic nenatrénuji. Že prostě musím žít z podstaty. Že jsem sice duševně v pohodě a jsem schopen se učit, ba i studovat, ale musím počítat schody, měřit vzdálenosti a zvažovat dostupnost. Ale dá se s tím bejt.

O básnících

Tisíce „vodáků“ zaplavily Vltavu. Hladinu řeky křižují lodě i rafty. U jezů fronty jak v marketech u kas. Kempy a hospody mají žně. Poliši dávají posádkám dechnout do balónků. Pryč odsud! Vrátím se později. A pokud se nezadaří, řeka poplyne dál..

Domov líbezný.

Jedna z archivu

Až…