V zahradách» autorka: Tara |
V zahradách
nikdo nebývá
Zpomalím
dech i vlastní já
Hořce snů
sluncem napění
starý bůh
Kvetou růžemi
nikdo nebývá
Zpomalím
dech i vlastní já
Hořce snů
sluncem napění
starý bůh
Kvetou růžemi
Tipů: 32
» 01.03.17
» komentářů: 39
» čteno: 740(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.03.2017 - 02:07
1
Až v slunci vzkvetou růže
rozkvétáme s nimi
a šťastní býti můžem
že je konec zimy
ST
rozkvétáme s nimi
a šťastní býti můžem
že je konec zimy
ST
» 01.03.2017 - 12:10
Obklopena barvami a vůní květů nejen růží
to i mě nabíjí a psychiku mou tuží.
Už aby to bylo :)
ST. Líbí moc
to i mě nabíjí a psychiku mou tuží.
Už aby to bylo :)
ST. Líbí moc
» 01.03.2017 - 19:02
Zpomalil jsem respiraci,
že až plíce čuměly,
pomalu se život ztrácí,
rychle vdechy umělý!...
že až plíce čuměly,
pomalu se život ztrácí,
rychle vdechy umělý!...
» 01.03.2017 - 19:28
Ringo: no pokud jsi měl u sebe nějakou záchranářku, nic nebylo ztraceno:-) a dík
» 03.03.2017 - 11:58
J.F.Julián
ST
» 03.03.2017 - 23:47
pa100r
Ano, takhle sny skutečně skotačí - z obrazu do obrazu, dokonce někdy i bez přímé souvisloSTi
» 04.03.2017 - 11:10
René Vulkán: moc si toho cením, tím spíše, že jeden mladý angažovaný básník na P. mi napsal, že je to kýč:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ráno | Následující: Črty II. TŘI