Šourání

Šourání

Rychleji! Spěcháme! Uhněte, pane!
Zpocení, zpěnění ženou se vpřed.
Všechno je ve slevě. Věci nevídané!
Pět? Nebo šest kusů vezmu si hned!

Výprodej! Sleva! Krach! Za pětku? Zadara.
V křiklavém obalu nafouklém nicem.
Venku je pod nulou. Tady je Sahara.
Ta paní upadla? To je tím hicem.

Jdu kolem o holi. Necpu se nikam.
Hladový nejsem a necítím stres.
Pomalu, postupně na klid si zvykám.
Také jsem spěchával. Ne však již dnes.

Také jsem v půl páté kafem se vzbouzel.
S cigárem v koutku se do práce hnal.
A makal a chvátal. V té podivné touze.
Než došly mi síly. Já nemohl dál.

Z výletů, sportu, se vidina stala.
Z lavičky v parku pak vzdálený cíl.
Sluneční letlampa mou pleš mi hřála.
A já jsem vzpomínal, kde jsem kdy byl.

Značně jsem zvolnil a laťku svou snížil
Oholil vlasy a tím zakryl pleš.
S pomalou chůzí se postupně smířil.
Ráno si říkám: Chceš ležet? Tak lež!

Nechvátám. Nespěchám. V davu? Tam nejsem.
V rozkvetlé zahradě pod stromy sedám.
S láskou se procházím borovým lesem.
U řeky stříbřité svou Můzu hledám.

Poklidně plyne čas. Jako ta řeka.
Prožívám období šetření sil.
Pomalu kráčím za tím, co mě čeká.
Vzpomínám na toho, kým jsem kdy byl.