Podraz

Pouť na vesnici byla vždy událost,
střelnice a růže z papíru pro radost.
Dívky se pyšnily srdcem z perníku,
z hospody slyšet je hráti muziku.

Odpolední tanec naláká mládí,
v boji o děvčata chlapci dovádí.
Liduška do sálu právě přichází,
parta kamarádek ji doprovází.

Sličný mládenec o tanec požádá,
netuší Liduška co je to za hada.
Musím už odejít, pojede mi vlak,
slečno nejezděte požádá jí pak.

Dovezu vás autem a to velmi rád,
budeme tančit, dokud budou hrát.
Zábava skončila, byla to zrada,
žádné auto nemám, je kamaráda.

Z přítele všechna zloba světa sálá,
musí s ním odjeti i když se ho bála.
Vesnice utichla, tma všude vládne,
nádraží u lesa, východísko žádné.

Auto černé barvy,vyřazené z provozu,
probouzí v ní hrůzu pohřebního vozu.
Pane, kam jedete, směr je obráceně,
ráda vám zaplatím s dohodou o ceně.

To teda zaplatíš a to bez dohody
a zastavil auto uprostřed přírody.
Je-li ti dnes zdraví a tvůj život milý,
vyhovíš mi ve všem a dospějem k cíli.

Jako hrůza odsouzence před smrtí,
ji nakonec bojovat o život donutí,
zablokované dveře náporem povolí,
uprchnout do černé tmy ji dovolí.



Sundala boty a utíkala jako zběsilá,
natočil auto, aby světla na ní svítila.
Lesem potmě přes pařezy a křoviny,
vyšla z něj ráno, na nohách modřiny.

Dodnes se probouzí hrůzou, že jí hledá,
spokojeného spánku dopřáti ji nedá.