Dota Slunská

Tvá Žena byla moc hezky napsaná, tvá Lvice je též!

Tvé básně mají moc člověka oněmět. Alespoň mně se to tedy stává velmi často.

Výborný příměr!

Helenka ta karbanice
touhou už jí hoří líce
sbírá sirky, oko je!
a nedá ti pokoje.

Jak říká Jiří senior, překrásná kytice lásky v plném květu.

:) Vykutálené. Připomněla mi dávnou rýmovačku o polibku: polibek je pouhý klam, spojení dvou lidských tlam. :)

Příznačně vyjádřeno.

Nedovedu si představit, že by se to dalo vyjádřit přesněji a poetičtěji. Nádherná!

Ještě že nikdo nevidí, jak se tvářím, když to čtu...bavíš! :)

Ctnosti jako skromnost, pokora a vděčnost nesmějí být odsunuty na druhou kolej. Je moc dobře, že to svou krásnou básní připomínáš.

S baladickým nádechem. Skvěle vykreslená atmosféra.

Pažím a slovům a lidem. No ano, právě, ranit se dá i neexistencí. Nejvíce pak neexistencí toho, na co s nadějí čekáme.

Knihovník...ochránce knih. Ty jsi otevřená kniha a ten, kdo v tobě bude umět číst, bude víc než knihovník.

V málu je podstata!**

Ono i malé nic může způsobit velké věci. :)

Tvé verše bych ráda četla daleko častěji. Ony totiž dýchají a žijí. Líbí se mi toho tady spousta, třeba ty šumáky - takový osobní přiblížení se, a konec je krásný a chytrý.

Tentokrát hodně zhuštěná obrazy, místy se člověk až prokousává, ale ve výsledku to stojí zato.

Parádní diachronická, jako vždy pálíš od pasu a pořád to má říz.

Také jsem vděčná za dětství na vesnici, za všechny ty vůně, zvuky, dny plný prožitků, to že jsme mohli bejt pořád venku. Tvá báseň mi to připomněla (vranky jsem neznala - je to krásný slovo) a vrátila mě z města zase na venkov. Jé jak já už se těším na chalupu. :)

tohle je parádní kus, na tu jen tak nezapomenu