Hráli tam jazz a vůbec

chtěla sem mu říct
že slova sou největší abstrakce co znám
a pak mě napadlo že sou to spíš lidi
a slova echa těch abstrakcí
že ty jediný sou pravdivý

jenže von začal o sudu a o osudu
a mě napad jenom Diogénes
a ten se fakt nedá citovat
jako každá asociace nebo přeřek třeba
no a pak se usmál
skoro jako Freud
jen tak a hezky
-Moc pěkně se čteš.-řek
pak se mi podíval na prsa
totiž von nevěděl
že moje básničky sou schovaný za účesem
nebo někde tam vejš
už nevim přesně

ale nejvíc mi bylo líto že je z tý cizí planety
z takový kde uměj pojmy jako pravdu
kde neznaj boky jako záchrannej kruh
páč lodě maj jen vesmírný
a doma
doma maj ve špajzu verš co se po něm voblízneš
eště dvě nebo tři harfy k tomu
kdyby něco

no co mám říct
já ani tu šišku salámu
jen hlad a voči
voči navrch hlavy