Poplueherni

Stékaly dlouho po Slunci mé slzy
tak působivě
Do šrotu, inspirovalo holotu,
Jak vyznělo to živě

Stékají slzy moje po srdci
tak blízkém
V sarkofágu ukryté nosím je u sebe
nevím, zda ztrátou je
moje počínání
nebo ziskem

Pomalé umírání
nepřijímám
Tak dokonalé udeptání
patří jinam

Já mám své vědomí
Já mám své svědomí
Já tuším nevědomí

A tak si pískám
a všechny krysy vedu k moři
Jak nevědomí lumíci
skončí ty krysy ve vlnách

Svět nepotřebuje čumící
ale ty, kdo nemají strach

Slunce se rzí nepokryje
a člověk člověka nezabije
rez srdeční
Jen podivné přízraky
abrakadabrazují

Já čaruju si s vodou slz
Nebuďte neteční

Pomalu, leč dáno je to
skrz
život
nekonečná nit pupeční
s Gaiou