Dota Slunská

Jé, tuhle tvou zbožňuju. Utkvěla mi v paměti už tenkrát. Jsem ráda, že ji tu mohu znovu číst.

Ať si kolem bouří, práská,
co přítomnosti po tom,
když objímá ji láska.

Připomnělo mi to písničku Soulmate - Natasha Beddingfield :)

:)) A pak že jsou mazané jen lišky.

lidská báseň této váhy není rozhodně prostá a je-li, tak je v ní ta prostota nanejvýš drahocenná

útulník...to je hezký:)
Takhle to vypadá, když básnířce chutná psát.

Usmívám se nad tím, že jde o Drobnosti...
Jsou krásné!

To jsme tady jeden nezřízeně nenormální ústav:). No, za sebe můžu říct, že je tu hezky a že jsem ráda, že jsi tu i ty;-).

Ještě je jednou gratuluji a ať se daří! :)

Kopretiny - krásná metafora, nahoře zářivě bílé lístky, vespod nach...

Existencialismus jako vyšitý. Který z těch "našich bohů" nám dá svobodu?

Zparalyzovat čas se taky dá...;-)

Jak snadné je zahořet... :) Skvělá!

Liško, předej mé gratulace s přáním pevného zdraví a samých radostí celé Pétině rodině. Ať se jim daří! :)

Ty se u těch veršíků vyřádíš: :)

A umíme ho přijmout? Najde-li se však stále ten, kdo ho umí dát, snad ještě není s člověkem tak bídně. Dobrá připomínka.

Mihá se jako sama stínohra.

nevěřím slibům
jen kráterům momentální věčnosti
splatné teď hned
vytetované nejhlouběji
v sobě

... tohle naprosto nejvíc!

Číst tvé básně mi jednoduše činí radost. Je to zážitek, co se rozezvučí pod kůží, brní, štípou, proudí, prostě o sobě dávají hodně vědět. To si pak říkám, jo, tohle je živá poezie, tohle je poezie.

A pak že jsou básníci zbyteční...

(podtrh‘ jsi mi moře pod mou lodí) ...tohle je nádherný a vševystihující...a ty si to dáš klíďo píďo takhle do závorky :)