en masse...

někdy si připadám
že tančím se slonem
akorát si nejsem jistý
zda pod ním
nebo na něm…

první koho jsem nepřevezl…

prý i ta nejlepší pevnost
nakonec padne
ovšem většinou
vlastní lstí
jaké to asi je
blízké setkání
vzdálených galaxií
když člověk ztratí
sám sebe
uvnitř své hlavy
s tradiční odměnou
na zápalné šňůře
hořící od prostředka
bez konce…

probral jsem se
z barevných konfet
a černoty
na aluminiovém stole
se zjizveným tělem
prošpikovaným dráty
zatímco vyšetřovatelka
vysoká tak
že by mohla lovit hráběmi
divoké kachny
skákala po laborce
vesele hlaholila
a předčítala nahlas
bláznivé hodnoty
z blikajících monitorů
jelikož větší podívanou
zřejmě nezažila
od té doby
co se na poušti splašily
žebrované radiátory
protože mezi ně
vjel geparní krychlík
na koloběžce...

nějakým zvláštním trikem
dokážeš milá Venůvie
že ty nejbizarnější věci vypadají
naprosto rozumné
minimálně dokud se mnou mluvíš
a já ti dávám za pravdu
v kaleidoskopickém zmatku
i když zápasím s pokušením
a další rok si lámu hlavu
jak je to možné…

a kdo vyhrává?

většinou slon...