Cesta z města
Exliterácká
» autor: René Vulkán |
Až mé stopy zakryjí otisky
divokých koček
a na chlupy kožešin usednou roje
sněhových vloček,
teprve uslyším vítr ve vlasech:
„Tak už se konečně vzchop
vezmi lopatu, vykopej hrob
a pohřbi pod smrky vlastní lež
Nazpátek nemůžeš“
Já vím, bude to na krev
v hladovém lese
kořeny, skála,
hlína promrzlá
Truhlu tretek
jen tak někdo neunese
a lopatě násada omrzla
Až mi praskne kůže
a dlaně ztvrdnou v led
zaházím jámu kamením
a rozběhnu se,
než se paměť vzmůže
spálit loď co vozí zpět
divokých koček
a na chlupy kožešin usednou roje
sněhových vloček,
teprve uslyším vítr ve vlasech:
„Tak už se konečně vzchop
vezmi lopatu, vykopej hrob
a pohřbi pod smrky vlastní lež
Nazpátek nemůžeš“
Já vím, bude to na krev
v hladovém lese
kořeny, skála,
hlína promrzlá
Truhlu tretek
jen tak někdo neunese
a lopatě násada omrzla
Až mi praskne kůže
a dlaně ztvrdnou v led
zaházím jámu kamením
a rozběhnu se,
než se paměť vzmůže
spálit loď co vozí zpět
Tipů: 27
» 04.07.12
» komentářů: 14
» čteno: 794(29)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.07.2012 - 20:57
Mně by se to asi víc líbilo, kdyby se to nerýmovalo, ale co já do toho mám co kecat.
» 14.07.2012 - 09:18
Já věděla, proč se mám vracet k básním, které tu moji oblíbení nechali v době mého válení se u moře... ST!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Doprovázení | Následující: Zdálo se