zelená víla

potkávám už spousty let starý pár, slušně oblečení, paní v rukavičkách a ruku v ruce spolu chodí na procházky, je to krásnej pohled a vždy, když je potkám, tak se tak usměji, potěší ta láska tolik let trvající... asi se taky takového věku nedožiju a tak si procházky ruku v ruce a s dobrou náladou dopřávám pořád s tím svým mužským, aby mi to neuteklo :-)))

oslovila, líbí se mi... st

tak ještě že hladí... :-)

vyzrálost člověka, co proklouzla do veršů... krásně se to čte... bez těch špatných pocitů by nebylo těch krásných...

mám výročí ráda...a hezky jsi to zabalil do básničky...

poděkovala bych i za oběd, kávu, svačinu, dortík... :-)))

asi nemá...

hm... hřejivá , to teplo vyluzuje úsměvy...

docela pěkná, jak je někde sluníčko, evokuje to teplo, tak to i tady...

silné...

ta naše malá vítězství...

už anotace mi vtáhla a moc se mi líbí... poslední dobou jsem měla pocit, že slova vyhrávají nad obsahem, že za písmeny se každý udělá dokonalým, jen proto, že dokonale přemýšlí písmeny a tak si vybírám, co chci číst... a tady mě odzbrojila ta opravdovost, tohle číst chci, děkuju...

to je pravda, mají svojí duši, jen ji každý nevnímá, máš štěstí...

citlivě a jemně napsaný....

ne to nemůžeme...

nikdy ne do dna...

jéééé... díky za to...

mám přátele, kteří milují ty oplivaná okna a tu patinu tam... jsem milovník toho skutečného, ne uměla... a tak jsem za poslední dva roky s nima navštívila tolik lokálů toho druhu, mají duši... mají patinu, mají kouzlo... a mají lidskost.. přemýšlím co je rebelie, kdo je vlastně rebel??? ale jediné co vím, tak jsem u sebe našla mnohem větší kouzla, než předtím... a i to, jak lehce lze otevřít náruč a cítit se u toho neskutečně... od té doby to dělám každé ráno... :-))) díky za zamyšlení...

a já bych řekla, že jsem to mezi tím, otvírané se okamžikům, některé rozehrávám, některé jen vnímám... obé mi dávají.. a na konci toho všeho se upřimně cítím neskutečně dobře... i přes to , že něco bolí... o to víc objevuju zákoutí krásy a průzračnosti...

Lilith: každý je jiný,někdo veřejně někdo sám rád, potichu... ale prožitek naplno je stejný... mám dvě retrívřice, sedí se mnou u stolu a každá jinak, každá mi jinak vyjadřuje svoji přítomnost... jedna je hrdá moc, druhá méně a naopak... jedné je deset druhé rok za pár dní a když je pozoruju, fakt mi nutí přemýšlet ...