zelená víla

třeba si potřebuje ten popel ze srdce smýt on sám... citlivá...

píšeš moc krásně, síla slova...já tak nějak nemám ráda ty verše nebo vůbec myšlení, že jsem někde sama, fňukám, přišel princ nebo princezna a osvobodil mě ze zakletí a jen díky jemu, ní je konečně zase štěstí... štěstí je třeba hledat v sobě a tím neříkám, že nemiluju, miluju, ale moje štěstí je zatoulané i v tisících jiných maličkostech než pouze v lidech... a ty přesně tohle hledáš a nacházíš mi přijde a nebo také trpělivě čekáš na ten okamžik... díky...

tohle já můžu, takovýhle trdlování.. hezky jsi navnadila, to budeme muset, jak doma říkáme, nějakou tu prasárničku vymyslet společně s našimi přáteli... vau :-)))

mně se za chvilku ta moje hvězda vrátí, těším se... mám ráda stálost a tohle hladí, když ji v tom cítím a jak v básni tak v životě se o ni mohu opřít... stálost propletená citem...

mám ráda moudrost starších lidí a tohle je krásně napsané... bolí ten odchod té energie, ale zase vzbuzuje klid, nekonečno... takové vzácné pouto, které se odráží v očích i ve slovech, která jsou řečena.... krásná báseň...

budete se míjet i potkávat.... já se těším na každý víkend, kdy je vše super a trávíme společné chvíle... těším se na dovolenou - jen potichu, abych něco nezakřikla... a vy budete mít tu dovolenou pořád.... můj táta se na to těšil s mamkou a pak musel odejít, tam někam nahoru, buďte rádi, že jste spolu , ono se to upraví do pohody... :-)

krásné.... i já si vzpomněla na knihu Racek Jonathan Livingston od Bacha, někdy loni úplně náhodou jsem shlédla i ten film, který jsem neznala, máme se od racků co učit.... každý máme své možnosti a tento racek, třeba, možná létá i s tím polámaným křídlem.... jako my lidé, někdy létáme i s tím polámaným křídlem, i já si u sebe na takové lety pamatuji, daly mi sílu, daly mi odvahu, daly mi najít svoje možnosti... jsem ráda za ty chvíle i nyní, když jsem šťastná...

silný...

kdo ví... já se vždy ráda vrátím do svého doma...

krásně zářivé...

Kajuta: to se mi dost ulevilo... :-)

moc hezká.... mám hvězdy ráda...

tik, tak.... a jestli mě vezmeš po hlavě, já to stejně nevzdám :-))))
hladím...

tak tomuhle se jednoduše říká štěstí ve dvou... pár... a ve více osobách... rodina... a že to štěstí je velký, to víme obě dvě... :-)

silné... tohle bolí...

zvláštní chvíle i místo... uprostřed prázdna bylo ticho, evokuje to ve mně, že tam nic nechybělo a pak naopak mi v prázdnu chybí vše ... slyšíš jen tlukot vlastního srdce....

to jsou setkání.... znám to, mám takové lidi kolem sebe, potkávám takové a pokaždé jsem v úžasu a vděčná, že jsem je potkala, že mě zasáhli a že je mohu mít kolem sebe či jako krásnou vzpomínku... velké ST

mám vzpomínky ráda, tvoří mou minulost, asi si pamatuju i věci či lidi, které bych nejraději nepotkala, ale byli v mém životě a měli tam být.... ale není nad přítomnost, tam volně dýchám... každá vteřina je za chvilku minulostí a tak nejlepší je si ji pořádně vychutnat... :-) hezky napsané, oslovilo...

pokorně za pokorou...

činy jsou přímé... slova někdy lžou... i můj muž vždy říká, cítíš to?? a já to cítím a nemusí nic říkat nahlas, i když občas to potřebujeme slyšet všichni :-)) hezky napsáno...