Zakuklená pochybnost

Koulím se v kotrmelcích z nebe
nebo jen ze strmého kopce?
Válím sudy
padám před obludy
od země se odlepují
vztyčují
straší mne svými vykřičníky
že při zemi se držet mám.

V mysli udivené otazníky
proč to nedělám?

Proč žiji si tak naivně
proč svým snům chci rozumět?

Rostu v divném zámotku
chci vyklubat se v motýla.
Tak neberte mi tu naději.
Až ve stáří, snad později
rozum svůj posbírám.

Černou kuličku před sebou kutálím
cvrnknutím malíčku
a otálím.

S duhou beznaděje rozprostřenou v nabídce snů
dovolíte, prosím, jen se kolem vás přeženu.


.