autenticky...

byl jeden z těch podivných dnů
kdy má sněžit
ale nesněží
místo toho všude led
vidíte svůj dech
co se táhne jako šeď země
k obzoru
a pak se jakoby ohrnuje nahoru
slunce neví kterým směrem
a jak rychle se má pohybovat
pravítka a hodiny nechápou
co vlastně mají měřit
není na co se dívat
a i člověk jako já
s bujnou fantazií
má co dělat
aby si představil nějaké obrysy
které budou důkazem
o tom že přijde zítra…

náhle éter spontánně zkondenzoval
a z prázdného prostoru
jako mlžný závoj
z provlhlého čirého vzduchu
se vynořila dívka
tak trochu svérázná…

vypadala jako slitina
několika lidí a kamenů
které obdivuji
se symboly Jakín a Boáz
vytetovanými na lýtkách
a hrála si s malou želvičkou
které se na krunýři přesouvala čísla…

jestli chceš můžeš být můj
pomocník Ma´lakh
nejdřív ale vyřeš tohle
projevuje se jako slabá
ale přitom by slabá být neměla…

to je gravitace…

výborně…zamrkala
teď ještě přejdi
tady ten pruh písku
ukaž stoj spatný
a rozvaž mi tkaničky
pak mi nasadila čepici se střapcem
podala noční košili s želvami
a na prsty navlékla klíč lucernu
slunce hvězdici a korunu
právě si se stal členem
bratrstva U mořeného trámu...

má Seinstein…