naposledy...

nečekám až roztají ledy...

nehodlám se zdržovat v kostele
půl života se připravovat na smrt
trpět nekonečné chvalozpěvy
monotónní žalmy
a sacharinové přednášky
od nějakýho fousatýho týpka
na kazatelně
natožpak rozpravy o zázracích
ve které rozumný člověk
ani dříve ani dnes
nemůže uvěřit
bez zázraku...

podobám se Arnoldovi
asi jako ratlík tlakovému hrnci
také už těžce přelézám ploty
za zakázanými jablky
a nepřelezu zídku
aniž bych nehledal dech
a necítil drcení kyčelních kloubů
ale radši se pokaždé pomiluji
na večírku s východem slunce
s vědomím že je to možná naposled
ve víru kokainové metelice
se zářivou konkubínou
abych odešel ze scény
s rozprášenou hlavou...

dopadl jsem do zahrady
uviděl nahou dívku
a zůstal ležet jako opařený...

koupala se ve vířivce
místo vody plné mléka
od samiček medojeda kapského
ujídala mysli
zalité Cristalem brutto
vedle trůnila kožená sedačka
ve vyhřívané kůži
z hrudi plejtváka myšoka
a opodál se povalovaly golfové hole
ze slitiny titanu magnézia a norka...

vítám vás pane
nechtěl byste se mnou posnídat
a zahřát se?
a potom si můžeme zahrát
vlastním soukromé pole...

Madam vy jste na to kápla...

má Cressida...