zelená víla

sladké a vonící...

jako terapeut nořící se do čehokoli vodím k pacientům psa, svou canisterapeutickou krásnou holku.. no holku je jí devět, je úžasná, vyškolená na cokoli, milující cokoli a nejvíce mě, ať dělám cokoli je jí to milé... i mí pacienti... tenhle strach mám... a představu mám, ale realitu vůbec ne...

šeptajíc
milujíc
nechápajíc

tiše
a potichu

kdyby viděl
kdyby věděl

cítil

ne nezůstal
nezůstal

přesto ve mně je
ne málo
ne moc

nejvíc jsem já
ta
která
neumí a nechce
odejít

je
totiž
neodolatelně
svá

krásou
dlaněmi
zátiším
i svítáním


věř

nebo
ne

...

potíc se...

fakt napořád??

:-) já si říkala , že ty mandle to nevydrží :-)

z písku kůň se ve stoje zbortí... nebo ne??? a vůbec není lepší stavět ho v leže.. ne...

jako bych viděla tvé černé nehty otvírat bílou kabelku... přátelství je dotek věrnosti a čarokrásna ženskosti , něžnosti, jemnosti... jemné nitky úsměvů i slz... jistoty...

krása žen, mužského citu ...

jsi krásný člověk, plný všeho tiskneš to do kamenů i dál, mnohem mnohem dál...

máš neuvěřitelně krásnou sbírku kamenů i po - citů v sobě... a pro Tonyho je to krásný dárek... nejsilnější...

ač nemám ráda modrou.. tahle lesklost mi neoslepila...

září.. a je plný barev...

tak jako zelená cítím dotek něžných očí... a jako já.. sílu, sílu víry a tebe... a to stačí...

občas jsem měla pocit, že kameny jsou studené.. ne nikoli, jsou teplé , teplé jako dlaně člověka...

tvůj hlas a tvá slova je dokonalé souznění... díky za ně!!

kameny mají ohromnou sílu.. nemění se jejich pevnost, jen lesknou se jinak, když díváš se naproti slunci...

umíš se dívat, umíš vidět krásu... umíš žít!!! a věř není víc...

jsem velký pěstitel čehokoli, nu milujíce zelenou... díváš se jak roste, jak bují, jak kvete třeba...
tedy..ukradnout krásu bez citu je zločin!!!

dlaň, umí pohladit, stisknout, ranit.. kolik toho umí dlaň?? snad víc, snad nejvíc , když se podíváš do očí...