zelená víla

a jak to víš, že nejsi princezna?? :)

možná to chce otevřít okno, vyvětrat a pročistit, aby nebylo strachu a realita voněla...

zajímavá , evokuje ve mně spousty pocitů...

ty jsi geniální studnice ...

a pro mě je to krásný romantický úlet..

s básněnkou jste tedy skvělej tým :-)

nevěřím na přebytečnou naději...

:-))))

jsem a byla jsem na matiku vždycky naprostej blbec :-) ale tohle je geniální... ty snad dokážeš básnicky cokoli...

krásný té z Celetný...

vehnala jsi mi slzy do očí a připomněla jsi mi mou snahu dobít svět a tím pádem brát mámu i tátu, jako lidi, co mi stojí v cestě...byla jsem malý vymodlený kudrnatý andílek, který měl býčí povahu a ukrutně chtěl sbírat zkušenosti a odhazoval ty jejich nastavené polštáře, které mi měly brzdit odřeniny...boule byly veliký a mámina náruč a objetí je tím artefaktem, který dodnes toužím mít a na tu tátovu vzpomínám a chybí, bude, navždy...děkuju , pro mě je to tak silné a tak milující jako může rodičova náruč být...

smích má ten artefakt radosti, prolomení a uvolnění se... leč pouze a jen ten opravdový a pokud ten umíme používat, hloubka je hlubší a smutek nižší... a tahle varianta mi přijde geniální...

hrdě říkám skvěle... !!

dostali jsme dar života a nikdo a nic by nás neměl jakkoli vcítit o ten dar přijít... život je krásnej i když někdy bolí, ale bez té bolesti by nebyla radost, bez slz smích a bez vody žízeň...

píšeš vtipně s gustem...

vau... tak tomu říkám den...

čím odkančit??
třeba by stačil jen pořádný bič ...

je mlčení a "mlčení" , vždyť víš... :-)

dala jsi tomu domu krásnou atmosféru až pověst... :-)

láska je lidský náboj a je třeba o ni pečovat... krásně napsáno s ženskou jemností a procítěností..